Změny ve vegetaci po ukončení spásání- studie z Jizerských hor
Spásání vysoce produktivních pastvin bylo v Jizerských horách ukončeno v roce 1997. Data o složení vegetace byla sbírána a porovnávána před a po ukončení spásání. Zákaz pasení vedl k významnému poklesu druhové rozmanitosti rostlin. Jednoleté i trvalé rostliny, jako je jetel plazivý či lipnice obecná, do tří let po ukončení pasení úplně vymizely. Během pěti let od tohoto zákazu rozmanitost druhů udržovaná pravidelným okusem zvířat zmizela a na pastvinách začaly dominovat vysoké traviny, které nejsou náchylné na nedostatek světla. Na ploše po ukončení pasení nepřibyl žádný nový druh. Pokud tyto travnaté plochy nebudou zalesněny, je nutné zvolit vhodný management jejich ochrany, aby se zabránilo jejich další degradaci a šíření nežádoucích druhů.
Zakázání spásání na málo produktivních loukách je v současné době zásadní problém v mnoha evropských zemích. V České republice tvoří odhadem kolem 30% z celkového množství travnatých ploch nevyužívané louky a pastviny. Absence spásání či pravidelného kosení vede k poklesu druhové rozmanitosti a nárůstu husté a vysoké vegetace. Tato studie si kladla za cíl zjistit, jak zákaz pastvy ovlivní druhovou diverzitu a strukturu vegetace.
Studie byla provedena v Jizerských horách, kde bylo od roku 1993 trvale umístěno 6 vzorkovacích čtverců o rozměrech 1 x 1m. Z každého čtverce byly získávány fytocenologické snímky. Od roku 1997 byla na území zakázána pastva dobytka. Zjištilo se, že ukončení spásání vedlo průkazně ke změnám ve struktuře a složení vegetace. Hlavní změny se přitom udály již ve druhém roce po zákazu pastvy. Mnoho druhů, které byly v době spásání běžné, z ploch trvale zmizelo, např. kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), jitrocel větší (Plantago major), pcháč obecný (Cirsium vulgare), rozrazil rolní (Veronica arvensis), lipnice luční (Poa annua), lipnice obecná (Poa trivialis) či jetel plazivý (Trifolium repens). V případě jetele byla změna velmi patrná, neboť při pastvě byla jeho pokryvnost téměř 33% oproti 0% po ukončení pastvy. Druhy, kterým naopak zákaz spásání prospěl, byly vysoké rostliny, jako je např. medyněk měkký (Holcus mollis), pýr plazivý (Elytrigia repens), srha laločnatá (Dactylis glomerata) či psárka luční (Alopecurus pratensis). V případě medyňku byla počáteční pokryvnost jen 1,9%, zatímco po roce 1997 byla téměř 25%. Zákaz pastvy vedl na zkoumaných plochách k významnému poklesu druhové diverzity. Většina jednoletých druhů vymizela do dvou let po ukončení pasení. Ačkoli mnoho druhů zmizelo, žádný nový druh nepřibyl.
Spásání dané plochy podporuje koexistenci širokého množství rostlinných druhů. Naopak jeho ukončení vede k úbytku dříve početných druhů a ke zvýšení uniformity rostlinného společenství. Pokud nedojde k zalesnění dané oblasti, je nutné obstarat takový management, který by tuto degradaci a šíření vysokých druhů travin zastavil.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
