Změny ve fauně denních motýlů a vřetenušek v pražských rezervacích během třiceti let

Cílem při vyhlašování chráněných území je vytvořit bezpečné prostředí pro zachování populací, druhů a společenstev, které nejsou schopny přežít v okolní krajině. Pokud jsou ale chráněná území příliš malá a izolovaná a okolní prostředí nepříznivé, dochází ke ztrátě druhové pestrosti. Ve skutečnosti nejsou chráněná území téměř nikdy zcela izolována, protože i v okolní krajině se nacházejí vhodná stanoviště a zdroje. Výjimkou mohou být chráněná území ve městech, kdy jsou rezervace obklopeny městským prostředím neobyvatelným pro volně žijící živočichy a rostliny. Na druhou stranu, města často vznikala v okolí velkých řek a příkrých strání s bohatými a rozrůzněnými stanovištními podmínkami. Pražské rezervace se vyznačují bohatou biologickou rozmanitostí, např. zde roste polovina všech volně rostoucích rostlin vyskytujících se v ČR. V této studii bylo provedeno srovnání průzkumu denních motýlů a vřetenušek z období před 30 lety a ze současnosti. Bylo sledováno 25 rezervací, jednou za měsíc od května do srpna v letech 2003 a 2004. Výsledky byly porovnány s průzkumy provedenými v letech 1984 – 1988.
91 druhů motýlů bylo zaznamenáno během předchozího průzkumu, 83 během současného. 12 druhů nebylo již nově zaznamenáno, naopak přibyly čtyři nové druhy. Průzkumy se nelišily v zastoupení ohrožených druhů, generalistů, mezofilních, xerofilních, stálých, mobilních ani stěhovavých druhů. Rovněž nebyly zaznamenány rozdíly mezi počtem druhů na rezervaci. Projevily se ale rozdíly v druhovém složení společenstev motýlů. V předchozím průzkumu byly zastoupeny více druhy krátkostébelných suchých trávníků, zatímco u současného se vyskytovaly více druhy dlouhostébelných trávníků a suchých křovin. Tyto rozdíly byly markantní zejména u rozsáhlých rezervací s vysokým a pestrým zastoupením přírodních biotopů, v blízkosti dalších rezervací, s velkou rozmanitostí reliéfu a značnou druhovou pestrostí rostlin.
U druhů, které nebyly znovu potvrzeny, si zaslouží pozornost motýli suchých trávníků – soumračník podobný (Pyrgus armoricanus), modrásek komonicový (Polyommatus dorylas), modrásek obecný (Plebejus idas) a okáč skalní (Chazara brizeis). Nejpřijatelnějším vysvětlením jejich vymizení je sukcesní zarůstání lokalit, které snižuje rozlohu a/nebo kvalitu potřebných vhodných biotopů. Výsledky poukazují na pokračující „mezofilizaci“ lokalit objevující se přes snahu zachovat suchomilná společenstva aktivním managementem. Nejpozoruhodnější je vymizení okáče skalního, dříve běžného druhu v hlavním městě. Tento druh vyžaduje rozsáhlé oblasti krátkostébelných trávníků, biotop, který je v rezervacích stále přítomen, ale pravděpodobně již jeho výskyt poklesl pod prahovou hodnotu potřebnou pro zachování tohoto druhu. Podobné výsledky jsou známy z jiných evropských regionů. Výskyt druhů, které mají obdobné nároky jako okáč skalní, ukazuje, že reakce na změny jsou druhově specifické. V Praze se stále vyskytují silné populace okáče metlicového (Hipparchia semele) a modráska východního (Pseudophilotes vicrama), nicméně výsledky ukazují, že mohou být ohroženy postupující mezofilizací. Naproti tomu u modráska rozchodníkového (Scolitantides orion), ohroženého druhu skalních biotopů, byl zjištěn pozitivní trend. Možným vysvětlením je, že tento druh úspěšně osidluje nové biotopy, jako jsou např. kamenné zídky.
Přes úbytek některých specializovaných druhů vypadá situace v pražských rezervacích v porovnání s jinými středoevropskými oblastmi lépe. Pražské rezervace jsou tedy při ochraně motýlí fauny relativně úspěšné. Výsledky mohou být vysvětleny dvěma způsoby. K ochuzení motýlí fauny mohlo dojít ještě před provedením předchozího průzkumu. Relativně nízké ztráty během tří dekád připisují autoři specifickému pražskému prostředí. Většina sledovaných lokalit se vyskytuje v (pří)městském prostředí, které uniklo homogenizaci venkovské krajiny. Jsou obklopeny mozaikou zahrad, parků, lad, postindustriálních ploch a liniových prvků kolem silnic. Heterogenita krajiny zvyšuje druhovou pestrost, brownfields přitahují druhy vázané na ranní sukcesní stadia a lineární prvky zvyšují konektivitu. Tyto okolnosti zdůrazňují potenciál pražských rezervací.  Na druhou stranu, případ okáče skalního ukazuje limity při ochraně druhů vyžadujících rozsáhlé plochy vhodných biotopů. Dalším významným limitem může být mezofilizace prostředí, zhoršující stanovištní podmínky specializovaným druhům. Ke zvážení stojí zavedení alternativního hospodaření v okolních parcích a zahradách přizpůsobené nárokům cílových druhů.