Životnost hnízdních dutin datlovitých – 30 letá studie

Datlovití ptáci, kteří jsou schopni si vydlabat dutinu ve stromech, mohou poskytovat významné zdroje pro další druhy živočichů, které nejsou schopny si dutiny ve stromech vytvořit, ale využívají je. Autor zkoumal životnost dutin v Bialoviežském národním parku. Sledoval osud 719 hnízdních dutin od roku 1979 do 2010. Téměř 80% zaniknutí dutin bylo způsobeno pádem stromu nebo části stromu s dutinou. Dutiny u druhů stromů s vyšší frekvencí dutin v mrtvém dřevě měly nižší životnost. Životnost dutin vytesaných jednotlivými druhy datlovitých ptáků se značně lišila a byla značně závislá na frekvenci tesání dutin v mrtvém dřevě. Nejpřínosnější se jeví vytvořit podmínky pro hnízdění datla černého a strakapouda velkého, jejichž dutiny jsou zachovány relativně nejdéle. Navíc, dutiny obou druhů se liší v rozměrech, a proto jsou využívány jinými druhy živočichů. Zachování mrtvých borovic, dubů s hnilobou a osik poskytuje podmínky pro zvýšení dostupnosti relativně dlouhodobých stromových dutin vytesaných datlovitými ptáky.

Využitelné výstupy: 

Datlovití ptáci, kteří jsou schopni si vydlabat dutinu ve stromech, mohou poskytovat významné zdroje pro další druhy živočichů, které nejsou schopny si tyto dutiny vytvořit, ale využívají je. Nabídka dutin závisí na početnosti datlovitých, jejich „tesařské“ aktivitě a životnosti dutin. Autor zkoumal životnost dutin v Bialoviežském národním parku. Sledoval osud 719 hnízdních dutin od roku 1979 do 2010. Téměř 80% zaniknutí dutin bylo způsobeno pádem stromu nebo jeho části s dutinou. Dutiny přetrvaly 6 – 7 let (medián) v lužním lese a dubohabřině a 10 let v jehličnatém lese. Tyto rozdíly mohou být vysvětleny téměř se nepřekrývajícími soubory stromových druhů v těchto odlišných biotopech. Životnost dutin se lišila podle druhu stromu (4 roky – smrk ztepilý, 22 let – borovice lesní). Dlouhá životnost dutin v suchých borovicích byla výjimečná. Životnost dutin vydlabaných v mrtvých stromech (5 let) byla značně nižší než u živých (9 let). Dutiny u druhů stromů s vyšší frekvencí dutin v mrtvém dřevě měly nižší životnost. Životnost dutin vytesaných jednotlivými druhy datlovitých ptáků se značně lišila a byla značně závislá na frekvenci tesání dutin v mrtvém dřevě. Dutiny strakapouda malého (Dendrocopos minor) a strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos) vytrvaly po dobu čtyř let, zatímco dutiny u strakapouda velkého (Dendrocopos major) trvaly devět let, a u datla černého (Dryocopus martius) dokonce osmnáct let. Životnost dutin u strakapouda prostředního (Dendrocopos medius) byla zřetelně nižší než u strakapouda velkého, i pokud oba druhy využívaly stejné stromy. Strakapoud prostřední si dlabal dutiny ve stromech v pokročilejším stadiu hniloby (tj. méně odolných). Zachování mrtvých borovic, dubů s hnilobou a osik poskytuje podmínky pro zvýšení dostupnosti relativně dlouhodobých stromových dutin vytesaných datlovitými ptáky. Na sledované lokalitě jsou dutiny po datlovitých často využívány některými druhy netopýrů a bezobratlými a v jehličnatých porostech též dutinovými druhy ptáků. Zachování dutin datlovitých by proto mělo být cílem ekologicky orientovaného lesnictví a ochrany přírody v převažujících jehličnatých porostech. Nejpřínosnější se jeví vytvořit podmínky pro hnízdění datla černého a strakapouda velkého, jejichž dutiny jsou zachovány relativně nejdéle. Navíc, dutiny obou druhů se liší v rozměrech a proto jsou využívány jinými druhy živočichů. Počet dutin závisí nejen na jejich životnosti, ale též na populační hustotě datlovitých. Ta je ovlivněna nejen dostupností vhodných hnízdních stromů, ale i dalšími faktory, jako je potravní nabídka.             

Zdroj: 
Weselowski T. 2011: "Lifaspan" of woodpecker-made holes in a primeval temperate forest:a thirty year study. Forest Ecology and Management 262: 1846-1852.
Zadal: 
Jiří Pokorný