Zastoupení běžných a vzácných druhů v lokálních měřítcích
Jsou pro uspořádání druhového bohatství v krajině podstatnější druhy vzácné, nebo naopak ty běžné? Současný výzkum nahrává spíše představě, že druhy běžné jsou pro celkové druhové bohatství významnější, výsledky však dosud pocházely jen ze studií velkoplošného zaměření. V této studii se autoři zaměřili na srovnání uspořádání druhové skladby a vzácnosti napříč sérií malých výzkumných ploch (50x50 metrů), napříč šesticí norských lesů (o rozloze 140 – 220 hektarů).
Tři hlavní otázky, na které se norští badatelé soustředili, můžeme popsat jako 1) jsou nějak druhy běžné korelovány s druhovou bohatostí (přítomností či větším zastoupením) druhů vzácných? 2) můžeme tuto informaci o přítomnost/ druhovém bohatství nějak kombinovat s údaji, které máme z různých úrovní (měřítka) zaznamenané druhové diverzity? 3) která kategorie (měřítko, míra „přiblížení“) nejlépe postihuje celkovou druhovou diverzitu napříč „horkými místy diverzity“ (hotspots) s pomocí mapování druhů?
Výsledky napovídají, že údaje o počtu vzácných druhů jsou obecně korelovány s druhovou bohatostí, než druhy běžné. V podstatě se tedy dá shrnout, že vyšší druhové bohatství (zastoupení různých druhů) jednoduše odráží vyšší proporční zastoupení druhů méně běžných, neobvyklých a vzácných. Tato proporce druhů vzácných se odráží přibližně 10-30% na podílu celkových zastoupených druhů, napříč sledovanými územími.
- Výzkum probíhal mezi lety 1997-1998 v šesti odlišných klimatických zónách Norska. Sběr dat byl soustředě na srovnání druhového bohatství a proporčního podílu zastoupení vzácných druhů pro skupiny cévnatých rostlin, měchů, lišejníků a polyporósních hub (chorošů).
- Vybrané zóny výzkumu odrážely hlavní biotické zóny norských lesů - lesy dubové na jihu (v Kristiansandu), boreální (s dominující borovicí lesní, na jihozápadě – Sigdal), boreální (s dominující smrkem ztepilým, v lesích u Ringerike), polo-boreální společenstva listnatých lesů (se směsí lípy srdčité, jilmu a jasanu), lesy pobřežní s borovicí lesní (na západě Norska, v okolí Kvamu), boreální pobřežní lesy se smrkem ztepilým (v oblasti Grong), a březové porosty na severu Norska, poblíž Malselv.
- Každá sledovaná plocha byla rozdělena na jednohektarové plošky (v průměru mezi 136-197 ploškami na sledovaný les) a následně byly vytýčeny mapovací plochy o rozměrech 50x50 metrů. Na nich (celkem 1060 vzorků). Na nich byly bez ohledu na přítomný substrát zjišťovány všechny přítomné cévnaté rostliny, mechy a lišejníky (kromě vegetace pod zemí) a plodnice hub. Pro každou taxonomickou skupinu tak vyšlo hotové číslo, udávající počet druhů (doplněné o detailní seznam, udávající početní zastoupení konkrétního druhu na lokalitě).
- Korelace mezi celkovým druhovým bohatstvím a kumulativní bohatostí setu jednotlivých taxonomických skupin vykazovala konzistentní uspořádání (ve srovnání jednotlivých oblastí i obecně) , že hlavní korelace s druhovou bohatostí se zvyšuje rychleji pro druhy seřazené v sekvenci běžné a vzácné, než pro vzácné a běžné...
- Dosavadní přístup v ochranářské biologii spočíval v identifikování a prioritizaci těch lokalit, kde panovala největší druhová rozmanitost. S využitím frekvenčním „tříd“ a kategorizací jednotlivých skupin je možné určit jednotlivé hotspots prostým vzorkováním. Výsledky této studie napovídají, že přibližně konzistentní zastoupení jednotlivých kategorií (z 10-30%) indikuje jednotlivé hotspots právě tak dobře, (n-li lépe) než ostatní frekvenční třídy.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
