Vztah biogeografické historie a ohrožení evropských obojživelníků
Genetická diverzita populací, která výrazně ovlivňuje jejich adaptační potenciál, je v posledních desetiletích výrazně narušována fragmentací a destrukcí prostředí antropogenními vlivy. V kontextu ochrany přírody je ale obvykle hodnoceno jen lokální měřítko, zatímco málokdy je bráno v potaz i kontinentální měřítko genetické diverzity. Autoři článku hodnotili riziko ohrožení 18 druhů evropských obojživelníků ve vztahu k jejich biogeografické historii po poslední době ledové. Výsledky ukázaly, že se vzdáleností od glaciálních refugií během ledových dob výrazně narůstá riziko ohrožení druhu jako důsledek přirozené nižší genetické variability populací.
- U většiny druhů byly ohroženější populace mimo než uvnitř jejich glaciálních refugií.
- Tento výsledek je navíc nejznatelnější u evropsky nejohrožených druhů: ropuchy zelené (Pseudepidalea viridis), ropuchy krátkonohé (Epidalea calamita), kuněk rodu Bombina, skokana štíhlého (Rana dalmatina), blatničky západoevropské (Pelodytes punctatus), rosničky zelené (Hyla arborea), čolka velkého (Triturus cristatus) a mloka skvrnitého (Salamandra salamandra).
- Riziko ohrožení navíc roste se vzdáleností od glaciálního refugia.
- Je zajímavé, že tento efekt je nejvíce patrný v zemích, v nichž se používají pesticidy ve velkém množství (signifikantně významná interakce).
- Dalším významným prediktorem ohroženosti je hustota lidského osídlení.
- Na druhou stranu země, oblast, používané pesticidy nebo hnojiva sama o sobě nevysvětlují stupeň ohroženosti druhů.
- Výsledky ukazují na jednu z možných přirozených příčin ohrožení druhů v okrajových částech areálů, na jejichž existenci by měl být dáván při plánování ochrany zřetel.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.