Vývoj rybích přechodů v historickém kontextu

Protiproudová migrace
První systematické vědecké studie začal provádět v Belgii na poč. 20. stol. G. Denil, metodou pokusu a omylu a extenzivním empirickým pozorováním.

• Denilovy přechody
  • Denil vyvinul několik variací přechodů. Navzdory mnoha úspěchům Denilových přechodů v experimentálních podmínkách a na jezech se použití na přehradách považovalo za obtížné nebo nedůvěryhodné.
• Tůňové přechody
  • Byly stavěny na přelomu 19. stol. v Norsku. Typicky se skládaly z řetězce tůní oddělených kamennými hrázkami. Cílovými druhy byly hlavně losos, pstruh a siven. Tento typ přechodu vyžaduje téměř konstantní průtok. Při vhodné konfiguraci tůní a hrázek bylo dosaženo téměř 100 % úspěšnosti placek i salmonidů. Další úpravy (skluzy, štěrbiny a jiné otvory na hladině i pod, jízky, peřejky a rampy) zlepšily průchodnost většího počtu druhů a velikostí ryb.
• Přechody s vertikální štěrbinou
  • Tento typ přechodu by vyvinut jako řešení problému na řece Fraser v Canadě, kde došlo k sesuvu kamení při stavbě železnice, následnému pro ryby příliš rychlému průtoku a k významným rozdílům v průtocích během roku. Pozdější hydrulické studie různých designů ukázaly, že zásadní výhodou tohoto typu jsou poměrně stabilní hydraulické podmínky ve štěrbinách i v tůních, a to i navzdory velkým změnám vodní hladiny. Byla vytvořena variace, která vyhovuje velkému spektru ryb, hlavně potamodromních druhů.
• Další typy

Kvůli vysokým nákladům na rybí přechody u větších přehrad v USA byly hledány další systémy:

• Rybí výtahy, zdymadla a transportní systémy (nižší pořizovací náklady, ale vyšší náklady na provoz a údržbu)
• Transportní systémy pro juvenilní úhoře: využívají se schopnosti úhoře pohybovat se strmými kanály a trubkami s kartáči, štěrbinami a hrubým dnem
• Propustky
• Přírodě blízké přechody
  • Přechody, které napodobují přirozené podmínky: shluky substrátu, tůně, peřeje a peřejky mohou být alternativou, srovnatelně efektivní s těmi technickými.
  • První příklad tohoto typu (zvaný „technika simulace toku“) byl postaven v 70. letech v kanadské Arktidě, v místě, kde bylo potřeba překonat propustky na Liard Highway.
  • Holistický přístup: v 90. letech snaha řešit nejen pohyb ale i habitat vodních živočichů, včetně odstraňování hrází a revitalizace řek

Poproudová  migrace
Historicky byla většinou přehlížena, což se změnilo až ke konci 40. let kvůli klesajícímu počtu vrácených lososů na pobřeží Pacifiku.

• Behaviorální nástroje
  • Bublinná aerace, světlo, různé konfigurace světla, řetězy, žaluzie, různé konfigurace žaluzií, změny v turbulenci, zvuk a elektrické pole byly použity s cílem změnit chování strdlic, ale tyto metody nefungovaly vždy spolehlivě a efektivně.
  • Žaluzie se osvědčily u placek na řadě míst na východním pobřeží USA. Probíhají další studie na zlepšení jejich využití.
• Česle
  • Menší mezery zabraňují vstupu menších ryb, zpomalují ale průtok a může dojít také k únikovým reakcím ryb. Menší mezery jsou však výhodné, jsou-li zároveň použity česla s pravoúhlými tyčemi a kulatou čelní hranou.
• Síta/filtry
  • Různé rotační nebo fixní systémy. Používají se různé formy drátových, klínových sít, perforovaných ploten a drátovaných ogee.
• Další systémy
  • Alternativou jsou přelivy, kolektory povrchového odtoku nebo bypassy, i když někdy za cenu ztráty drahocenné energie (až 40 % celkového průtoku).
  • Vývoj nového typu turbíny, která by způsobovala nižší úmrtnost ryb.
  • Ochrana úhořů: u sběračů nečistot nahradit mezery o velikosti 40 mm (a větší) otvory o velikosti 10-25mm.
  • Sběr a transport jedinců – je nejsnáze realizovatelný jako krátkodobé řešení, ale v dlouhodobém měřítku je pro úhoře a další druhy lepší minimální manipulace.