Využití stabilních izotopů ke zjištění původu a migrace zvířat
Pro management ochrany migrujících zvířat je nezbytné mít informace o místech, kde se taková zvířata rozmnožují, zimují a kde při svých cestách odpočívají. Značení zvířat není v těchto případech příliš úspěšnou metodou, neboť dochází k odchylkám ve značení a zároveň mohou být výsledky zkresleny malou početností či návratností zvířat. Autoři v této studii používali stabilní izotop vodíku získaný z peří holuba hřivnáče (Columba palumbus) ve Francii, na Pyrenejském poloostrově a Korsice, aby zjistili místo původu holuba. Padesát procent hřivnáčů zastřelených ve Francii tvořili domácí jedinci či jedinci z blízkých zemí. Okolo 30% byli migranti ze středních vzdáleností a jen 13% tvořili migranti ze Skandinávie, severozápadního Ruska a Pobaltí. Většina migrantů ze vzdálených zemí měla původ ve Španělsku. Holubi, kteří se vyskytovali na Korsice, měli původ nejčastěji od Itálie po Ukrajinu. Počet migrantů ze severu klesal se zeměpisnou šířkou. Ptáci z jižně položených oblastí vykazovali nepřímý vztah mezi délkou křídel a množstvím nalezeného izotopu v peří, což naznačuje, že migranti na dlouhé vzdálenosti mají delší křídla. Tato studie představuje první využití stabilních izotopů při zkoumání struktury populace a migrace zvířat.
Pro efektivní ochranu migrujících druhů je zásadní znát místa, odkud pocházejí, místa, kde zimují, a místa, která při migracích využívají pro odpočinek. Konvenční metody, jako je například kroužkování ptáků, nenesou kýžené výsledky. Ačkoli se okroužkovaní ptáci často vracejí, je téměř nemožné okroužkovat potřebné množství jedinců v místě, kde se vyklubali. Využívání stabilních izotopů představuje novou metodu pro zjišťování místa původu. Tato technika spočívá v tom, že si tkáně zvířat „pamatují“ izotopové informace o tom, v jakém množství se dané izotopy vyskytují v potravě na místě, kde se zvíře vyskytovalo (např. peří zvířete ponese izotopy z místa, kde se vylíhlo). Přítomnost izotopů v potravě má přitom unikátní prostorový gradient, díky čemuž lze rozpoznat konkrétní místo. Holub hřivnáč je široce rozšířený tažný druh. Na delší vzdálenost migrují jedinci ze severních a východních částí Evropy, směrem k západu a jihu jsou migrační vzdálenosti kratší. Hřivnáči jsou oblíbeným loveným druhem, každoročně je odstřeleno 9,5 milionu ptáků, přičemž ve Francii je podíl ulovených holubů největší. Peří na analýzu bylo získáno z ulovených ptáků. Z Francie bylo získáno 1395 holubů, z Korsiky 48 a z Pyrenejského poloostrova 70 jedinců. U ptáků byl také posuzován věk, kondice a délka křídel. Na analýzu byla použita pouze pera, která zvíře mělo prokazatelně již v místě, kde se vyklubalo. Z nich byly poté analyzovány stabilní izotopy. Analýzy ukázaly, že většina holubů ulovených ve Francii (54%) byla domácích, či se jednalo o jedince z blízkých zemí. Nejednalo se tedy o ptáky migrující ze vzdálených zemí (těch bylo jen 13%). Toto zjištění je velmi důležité, neboť při migracích holubů na Pyrenejský poloostrov je od roku 1960 pozorován úbytek migrujících ptáků při přeletech přes Francii. Pravděpodobně za tento úbytek nemůže odstřel migrujících holubů, ale spíše zkrácení migrované vzdálenosti. Zhruba 30% pak tvořili migranti na střední vzdálenosti. Ptáci ulovení ve Španělsku pocházeli většinou ze severních zemí, zatímco holubi ulovení na Korsice pocházeli z východní Evropy. Zároveň bylo zjištěno, že délce migrační vzdálenosti je přímo úměrná i délka křídla, čili holubi, kteří migrují ze vzdálenějších oblastí, mají delší křídla. Metoda zjišťování původu zvířat pomocí stabilních izotopů je stále novou metodou, přesto se ukazuje být spolehlivou a poskytující zásadní informace.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
