Využití narušeného prostředí Krušných hor sýcem rousným

směr vývoje krajiny Krušných hor od 2. poloviny 20. století udal těžký průmysl při úpatí pohoří. Emise z továren vedly ke vzniku kyselých dešťů, jež zdevastovaly velkou část původních porostů. Následná obnova lesa čelila řadě problémů - vysazené stromky musely přestát výrazně acidifikovanou půdu, drsné horské podnebí a okus od zvěře. Dnes Krušné hory pokrývá mozaika holin, fragmentů výsadby smíšeného mladého lesa, fragmentů původních porostů smrku ztepilého a výsadby smrku pichlavého.

• výsadba mimo smrku pichlavého zahrnovala především břízy, jeřáb ptačí, modřín opadavý a místy i smrk ztepilý.

sýc rousný je zákonem chráněný (vyhláška č. 395/1992 Sb. a směrnice č. 79/409/EHS) druh sovy s holarktickým rozšířením a typickou noční až soumračnou aktivitou. Předpokládá se, že jeho výskyt v Krušných horách je výsledkem příhodných podmínek - zdejší prostředí je ideální pro loveckou strategii sýce, má dostatek potravy a je zde nízká početnost predátorů (jmenovitě jestřába lesního a puštíka obecného).

• populace sýce se ve zkoumané části pohoří odhaduje na 10-26 hnízdících párů každý rok. Více než 90% z nich využívá k hnízdění instalované budky. Budky byly pravidelně udržovány a instalovaný počet ročně kolísal mezi 100-167.

během let 1999-2012 bylo na sledovaném území zaznamenáno 234 hnízdních pokusů z nichž 119 bylo úspěšných. Dále byl zapsán počet mláďat vzešlých za rok z každé budky (viz Příloha 2 Tab. 2).

pro 121 hnízdních pokusů mezi lety 1999-2010 byla provedena analýza potravního spektra z vývržků a zbytků kořisti nalezených na hnízdě (viz Příloha 2 Tab. 2). Celkem bylo identifikováno 8537 potravních položek, 8233 tvořili hraboši rodu Microtus, zbytek byli drobní ptáci.

dostupnost potravy bylo odvozena na základě početnosti hlodavců na lokalitě. Ta byla zjišťována odchyty pomocí pastí v rámci tří reprezentativních ploch o rozloze 1 ha. Byl kladen důraz na to, aby položené pasti pokryly široké spektrum habitatů.

pro popis utilizace habitatu autoři hodnotili okolí obsazených hnízdních budek, a to v okruhu 25 m a 750 m. Menší rádius odpovídá velikosti hnízdního stanoviště, zatímce větší rádius reflektuje hrubou velikost domovského okrsku (tedy loveckého teritoria). V rámci takto vymezeného okolí byla spočtena% pokryvnost 1) porostů smrku ztepilého, 2) porostů smrku pichlavého, 3) porostů jiných jehličnanů, 4) porostů bučin, 5) porostů jiných listnáčů, 6) otevřených ploch, 7) vodních ploch či lidské zástavby (viz Příloha 2)

analýza odhalila výrazný rozdíl ve strukturním složení okolí hnízdních stanovišť a v domovském okrsku (viz Příloha 3, 4).

• v okolí hnízda sýc vyžaduje smrk ztepilý. Ten vytváří hustý zapojený porost, který poskytuje úkryt před potenciálními predátory (jestřábem lesním či puštíkem obecným).

• naopak v rámci domovského okrsku potřebují otevřenější krajinu. Smrk pichlavý v Krušných horách vytváří nezapojené nízké porosty - jednotlivé stromy bývají nižší než stromy smrku ztepilého, který zřídka přesahuje výšky 50 m. Tyto porosty hostí značné množství přirozené kořisti sýce a zároveň vytváří dostatek posedů k lovu, které sýc může využít.

sýc rousný v Krušných horách představuje zajímavý paradox a precedens pro další výzkum. Nicméně je třeba mít na paměti, že ačkoli populace sýce v Krušných horách prosperuje, tak z dlouhodobého hlediska jsou jeho počty ve srovnání se stavy před počátkem průmyslové výroby v oblasti mnohem nižší.