Vytápění domácností odpadovým dřevem: jaký má vliv na životní prostředí?
Dřevní hmota, která zbude po běžné těžbě dřeva, je často používána jako palivo při vytápění domácností. Přestože se jedná o tzv. biopalivo, může mít spalování dřevní hmoty vliv na okolí ať už ve formě emisí, tak díky samotnému sběru tohoto dřeva, čímž dochází k odstraňování cenného zdroje uhlíku z lesního podrostu.
Tato studie se věnuje srovnání emisí skleníkových plynů a CO2 při spalování dřevní hmoty (polena, štěpka, pelety) a zemního plynu s ohledem na jejich možné přispění ke globálnímu oteplování. Dále pak posuzuje vliv odstraňování dřeva z lesního podrostu na cyklus uhlíku v ekosystému a zohledňuje i změnu albeda povrchu v místech, kde došlo ke kácení.
Překvapivě bylo zjištěno, že spalování dřevní hmoty nepřispívá ke zmírnění možných klimatických změn, ale naopak může mít vliv na zvýšení teploty. Je to dáno zejména nutností využití fosilních paliv při přepravě nebo zpracování dřevní hmoty. Dále pak k tomu může přispívat spalování dřevin, které mají v přírodě dlouhý poločas rozpadu a jejichž spálením se tedy uhlík dostane do přírodního cyklu mnohem dříve. Na druhou stranu, vliv biopaliv na zvyšování teploty zemského povrchu je v dlouhodobém měřítku nižší, než v případě používání zemního plynu a jiných fosilních paliv.
Podpora využití biopaliv jakožto obnovitelného zdroje energie je významnou součástí energetické politiky EU. V krátkém časovém horizontu se jedná o zvýšení produkce energie z těchto zdrojů do roku 2020, v dlouhodobějším časovém měřítku je ale nutné posoudit, nakolik může toto zvýšení přispět ke globálnímu oteplování a jak může ovlivnit ekosystém odstraňování biomasy z přirozeného cyklu živin. Doposud se předpokládalo, že využití biomasy zajišťuje a) snížení emisí skleníkových plynů (greenhouse gas-GHG) a b) přispívá k zmírnění změny klimatu bez negativních dopadů na životní prostředí.
Tato studie využívá metody posuzování životního cyklu (life cycle assessment-LCA) pelet, štěpky a polen jakožto surovin používaných k vytápění domácností nebo k produkci tepla v malých teplárnách. LCA těchto paliv je srovnáván s LCA zemního plynu, což je standardní metoda hodnocení vhodnosti a výhodnosti biopaliv.
Získané výsledky ukazují, že zvolené biopalivo produkuje při spalování poměrně nízké množství skleníkových plynů (CO2, CH4, N2O), nejméně těchto plynů vzniká při spalování polen, na druhou stranu ale díky nedokonalému čištění odcházejícího kouře se do ovzduší dostává zvýšené množství SO2 a NOx.. Zvýšené množství těchto látek je dáno spalováním biomasy bohaté na dusík a síru. Krom toho, biomasu využívají buď domácnosti, nebo jen malé podniky, které nemají finance na pořízení dokonalé techniky pro čištění odcházejících zplodin. Toto je jeden z důvodů, proč není spalování biomasy jako paliva pro domácnosti doporučováno ve velkých aglomeracích.
Zatímco v případě polen je jedinou další zátěží pro životní prostředí nutnost dopravy na místo použití, v případě štěpky a pelet musíme dále vzít v úvahu energii nutnou k jejich výrobě. Souhrnem lze tedy říci, že se jedná o palivo s relativně malou tvorbou skleníkových plynů při spalování, ale s jistými náklady na výrobu.
Co se týče úbytku uhlíku v přirozeném cyklu, problém nastává pouze při použití dřevin s dlouhou dobou rozpadu. Dále může dojít k mechanickému poškození podrostu, když se zbytky po těžbě odstraňují, což může mít negativní vliv na půdní pokryv.
Změna albeda krajiny při těžbě dřeva v našich zeměpisných šířkách není příliš výrazná, tento problém se může vyskytnout zejména v boreálních lesích při masové těžbě. Zde se pak albedo zvyšuje zejména v případě zasněžené krajiny.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
