Výskyt želvy bahenní v Evropě – kde všude najdeme nepůvodní jedince?
Želvy jsou jako celek v současnosti jednou z nejohroženějších skupin obratlovců. Velkou roli v tom hraje mezinárodní obchod (legální i nelegální), ať už je jeho cílem prodej želv ke kulinářským účelům, jako součást tradiční čínské medicíny či jako živá zvířata do zájmových chovů. Část těchto jedinců uniká do volné přírody. Někteří majitelé už na své chovance nemají místo, jiní čas nebo peníze, některé želvy utíkají z nedostatečně zabezpečených chovných zařízení. V novém prostředí mnoho jedinců nenajde vhodné životní podmínky a hyne. V případě, kdy se jedinci dostávají do prostředí, kde dokážou přežít, mohou způsobit řadu problémů populacím autochtonních druhů. V případě, že jde o různé druhy, mohou nepůvodní druhy představovat pro ty původní novou konkurenci (v Evropě známý příklad želvy nádherné). Pokud se do přirozených populací dostanou jedinci stejného druhu, může dojít ke genetické erozi původního genotypu, která může vést ke snížené životaschopnosti hybridních jedinců. Mezinárodní tým herpetologů publikoval výzkum původu 1550 jedinců želvy bahenní (Emys orbicularis) a želvy sicilské (Emys trinacris; populace ze Sicílie byla poměrně nedávno povýšena na statut druhu) ze šesti evropských států a zjistil poměrně silnou schopnost nepůvodních haplotypů udržet se v cizích populacích.
- Vědci sekvencovali cytochrom b u 1291 jedinců želvy bahenní a 261 želv sicilských ze Španělska, Portugalska, Rakouska, Dánska, Švýcarska a Německa.
- Ve Španělsku a Portugalsku není invaze nepůvodních linií významná.
- Ve zbylých státech je pravděpodobně opakované zavlékání želv bahenních jedním z faktorů podílejících se na současném rozšíření.
- Pro většinu centrální Evropy označují autoři jako původní pouze haplotyp II, pro východ Německa a povodí řeky Odry pak podtyp IIb.
- V německém Porýní došlo k úplnému vymření želv na začátku 18. století, opět se objevují teprve v polovině 19. století, kdy už probíhal obchod se želvami. Místní populace tedy nenesou původní haplotypy.
- Složitější situace je v Brandenbursku a Meklenbursku, kde původní haplotypy přežívají z historických populací v člověkem nejméně dotčených lokalitách, zatímco v člověkem ovlivněných nebo umělých vodních nádržích (vesnické rybníky, jezírka po těžbě apod.) jsou nalézáni jedinci nepůvodních haplotypů.
- Podařilo se identifikovat 62 nepůvodních jedinců odchycených ve volné přírodě, z nich jen čtyři na Pyrenejském poloostrově. Jedinci původem patřili zejména k populacím v Maroku a na Pyrenejském poloostrově.
- Vědci upozorňují na schopnost dlouhodobého udržení nepůvodních jedinců na nových lokalitách a také na možnost podhodnocení současných stavů nepůvodních jedinců díky limitaci použité metody (mitochondriální DNA není spolehlivá při identifikaci kříženců s původními jedinci, kteří tak mohou být přehlíženi).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
