Výskyt larev a dospělců okáče lučního v závislosti na vegetaci a managementu

Larvy a dospělci některých druhů hmyzu se vyskytují na společných stanovištích, zatímco u jiných druhů vyhledávají stanoviště odlišná. Okáč luční je běžným a široce rozšířeným druhem, který je považován za biotopového generalistu. Znalosti o jeho larválních stadiích jsou ale omezené, což znemožňuje zhodnocení jeho životní strategie. V této studii bylo zkoumáno, zda se liší biotopové nároky housenek a dospělců a jaké jsou v závislosti na typu vegetace a managementu. Ve středním Slovensku byly zkoumány čtyři typy biotopu: extenzivní jednou ročně sečené ovsíkové louky, extenzivní ovsíkové louky sečené dvakrát ročně, opuštěné louky a ekotony mezi listnatým lesem a loukou sečenou jednou ročně. Dospělci byli sčítání na sedmi transektech v letech 2003, 2004 a 2005. Larvy byly sčítány na deseti transektech v květnu 2005 a 2006 smýkáním vegetace. Larvy i dospělci se vyskytovali na všech uvedených typech biotopů. Vysoká početnost larev i dospělců byla zaznamenána na extenzivních jednou ročně sečených lukách a na ekotonech. Nejnižší početnost larev a dospělců byla zaznamenána na zanedbaných lukách. Na těchto biotopech byly početnost dospělců 2 – 5 krát nižší a početnost larev až 25 krát nižší. Výskyt larev byl víceméně úměrný výskytu dospělců. Obdobně jako dospělci lze tedy i larvy považovat za biotopové generalisty. Žerou živné rostliny, které jsou široce rozšířené. Motýli jsou sedentární, nepotřebují investovat energii a riskovat kontakt s predátory během migrací, páření a kladení vajec. Výsledky potvrzují úspěšnou strategii okáče lučního, která mu umožňuje adaptovat se na široké rozpětí biotopů, včetně těch se silným antropickým tlakem. Okáči preferují pravidelně sečené louky a louky sečené jednou ročně jsou pro okáče lučního nejvhodnějším managementem.