Výskyt čolka velkého indikuje diverzitu vodních rostlin
V současné ochranářské terminologii je běžná představa existence druhů, jejichž výskyt indikuje biologickou diverzitu prostředí, v němž žijí. Tyto „indikační“ druhy by měly odrážet změny v populačních procesech, distribuci a životaschopnosti ostatních druhů v lokálním i regionálním měřítku a představovat tak nástroj k monitorování a měření vlivů na biodiverzitu. Skutečná existence takových druhů je ale diskutabilní a u většiny tzv. bioindikačních druhů nemáme dostatek informací o těsnosti jejich skutečného vztahu ke společenstvu, v němž žijí. Pouze několik málo druhů bylo v tomto směru empiricky testováno. Výzkumy, sledující společný výskyt jednotlivých sledovaných druhů a těsnost případného vztahu tak jsou pro ochranu přírody a použití bioindikátorů velice přínosné.
Čolek velký je ocasatý obojživelník z čeledi Salamandridae, jehož areál pokrývá velkou část evropského kontinentu. Tento druh splňuje všechna kritéria, která navrhují Caro a O`Doherthy (1999) pro potenciální bioindikátory: 1) má široké rozšíření, 2) má vysoké nároky na kvalitu prostředí a je potenciálně omezen na stabilní biotop, 3) jeho biologie je dostatečně dobře známá a 4) je snadno pozorovatelný a zjistitelný (alespoň ve vodní fázi cyklu). Již několik publikovaných prací naznačilo, že struktura vodní a bahenní vegetace představuje pro čolky velké jeden z klíčových faktorů ovlivňujících jeho výskyt. Vodní rostliny mají nezpochybnitelný význam pro produktivitu vodních bezobratlých jako hlavního potravního zdroje čolků, představují rovněž místo, na které kladou samice svá vajíčka a vytvářejí také úkryty před potencionálními predátory. Pilotní studie výskytu čolka velkého jako bioindikátora diverzity vodních rostlin v rybnících a tůních proběhl v jižním Švédsku. Vědci srovnávali strukturu a diverzitu společenstva vodních rostlin vždy na párech vodních ploch s výskytem čolka a bez něj. Takto získali data z pěti párů vodních ploch, jejichž vzájemná vzdálenost byla v rozmezí 60-480 metrů. Během druhé poloviny července byly na vytyčených transektech determinovány všechny druhy cévnatých rostlin a mechů a zjištěna pokryvnost vodní hladiny. Celkem bylo na všech plochách zjištěno 117 druhů rostlin. Přitom počet druhů na obsazených lokalitách byl výrazně vyšší (93) než na lokalitách bez výskytu čolka velkého (68). Také jednotlivé plochy s čolky měly v průměru vyšší diverzitu rostlin než plochy bez čolků (30,8 druhu vs. 21,4 druhu). Obsazené lokality také měly nižší procento pokryvnosti hladiny (a nižší variabilitu tohoto faktoru) než neobsazené (53 versus 65%), tento rozdíl ale nebyl statisticky významný. Další výsledky ukázaly, že s výskytem čolka velkého koreluje výskyt šesti druhů rostlin. U dvou z nich - rdestu vzplývavého (Potamogeton natans) a křehutky bledé (Chiloscyphus pallescens) - je korelace na vyšší hladině významnost (P<0,05). Tyto druhy byly nalezeny vždy na čtyřech obsazených vodních plochách, ale ani na jedné neobsazené. U dalších čtyř druhů je korelace významná na hladině P<0,10. Jde o druhy ostřice obecná (Carex nigra), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) a ostřice měchýřkatá (Carex vesicaria). Autoři uzavírají svůj článek tvrzením, že čolek velký může být využíván jako dobrý bioindikátor diverzity rostlin na vodních plochách a v mokřadech.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
