Vylepšený distribuční model borovice lesní a dubu pýřitého zohledňující klimatické změny

Borovice lesní byla ve sledovaném areálu identifikována ve 460 transektech (27 % z 1730), dub pýřitý na 181 (10 %). Průzkum ko-linearity potvrdil 18 možných prediktorů pro další analýzy.
Hlavním prediktorem se stal index aridity (AI), který nejlépe vypovídal o distribuci dubů i borovic.
Korelace mezi AI a klimatickými proměnnými byla vždy vyšší než 0,95 (R=0,995 vs. průměrná roční teplota R=0,993 vs. roční srážky R=-0,962).
Kromě AI byly další proměnné spjaté s vysokou pravděpodobností výskytu borovice například TPI, populační změny, orientace svahu k jižní straně, hustota výstavby či předchozí přítomnost požárů.
Proměnné „půdní eroze“ a „hustota dopravní sítě“ naopak snižovaly pravděpodobnost výskytu borovic.
Za zvýšení průměrné teploty dojde k posunu areálu borovice lesní i dubu pýřitého ve směru k lokalitám s vyšší klimatickou ariditou.
Autoři nezahrnuli do studie porovnání krátko/dlouhodobého klimatického scénáře. Suchem vyvolaný pokles vitality borovic v nedeštivých letech se tak nepřekrývá s modelem odpovědi druhu na klimatické změny, tj. krátkodobé změny stavu musí být ještě podrobeny výzkumu.
Borovice lesní je spojována s přidruženými efekty, např. zvýšením pravděpodobnosti a frekvence lesních požárů, intenzitou využití půdy a poklesem kompetice.
Porosty dubu pýřitého zvýšily pravděpodobnost svého výskytu v případě užití všech modelových scénářů (6100 ha v současných podmínkách, 10 100 ha v důsledku klimatických změn, 14 700 ha v případě souběžného působení klimatických změn a intenzifikace využití půdy).
Průměrná elevace simulovaná (s pravděpodobností >0,6) se posunula ze 705 do 922 metrů nad mořem u dubu (933 m n. m. v případě borovice lesní). Posun areálu tedy činil 215 m (dub) a 222 m (borovice).
Pokles rozlohy porostů borovice byl charakterizován 147 ha v roce 2003 a 102 ha v roce 2006, ale pro následujících osm let nebyl zaznamenán prokazatelný rozdíl v rozloze, který by vyjadřoval změnu pokles/růst.