Vyhodnocení a poučení – evoluce klimatické politiky

Autor demonstruje na příkladu Finska různou úroveň opatření a rozhodnutí ex ante a ex post, přijatých v rámci klimatické politiky země.
Výsledky napovídají, že Finsko zdaleka nenaplnilo potenciál zpětného vyhodnocení nastavených opatření (a z nich vyplývajícího mandátu pověřených osob). V oblasti klimatické politiky je zapotřebí větší otevřenosti a transparentnosti, aby byly vytvořeny příhodné podmínky pro navazující nezávislá vyhodnocení. Je zapotřebí podpořit společenské a reflexivní modely učení, ze kterých bude vyplývat vyšší míra adaptibility.

Využitelné výstupy: 

Ukázalo se, že dosavadní klimatické strategie Finska plně odpovídají požadavkům a závazkům, včetně doporučení UNFCCC, a adresně zasahovaly všechny oblasti problematiky klimatu. Ve zpětných vyhodnoceních a z nich vyplývajícího poučení jsou ale určité mezery.
Finské klimatické strategie se v letech 2001-2009 vyvinuly z „klerikálního“ rozpoznání do podoby relativně jemně nastavených povinností a došlo k posunu od prvotního poněkud komplikovaného porozumění Kjótského protokolu k celo-společenské změně vnímání důležitosti opatření namířených vůči klimatickým změnám.
Již dříve (1994) si Finsko počínalo „nad rámec“ – požadovalo například budoucí snížení emisí skleníkových o 60 %, žádalo i o posunu limitu z roku 2012 na rok 2030 (při naplňování Kjótského protokolu). Ve Finsku došlo i k výraznému posunu od centrálně řízené státní environmentální politiky (v kontextu ke klimatickým změnám) na civilně řízené iniciativy a aktivitu samospráv.
Zapojení samospráv je jedním z nejpodstatnějších kroků, ale tento krok nebyl učiněn „shora“, ale vycházel spíše z navázaného procesu společenské změny. Od dobrovolnosti (v roce 2008) přešly v zapojení městské samosprávy do stavu mandatorního závazku (2009).
Klimatická politika Finska se dotýká i specifických oblastí: obnovitelné zdroje, těžba a zpracování rašeliny.
Finsko má propracovaný systém nástrojů – od motivujících daňových úlev a dotací po zdanění a zpoplatnění (na ekonomické úrovni), přes opatření normativního charakteru – nařízení, vyhlášky, zákony, k prvkům motivujícím dobrovolnické akce.

Grafické přílohy: 
Vyhodnocení a poučení – evoluce klimatické politiky
Vyhodnocení a poučení – evoluce klimatické politiky
Zdroj: 
Mikael Hildén, The evolution of climate policies - the role of learning and evaluations, Journal of Cleaner Production 19 (2011), pp.: 1798-1811
Zadal: 
Radomír Dohnal