Vyčíslení vlivu velikosti zkoumaných ploch na zkreslení závěrů inventarizace

• inventarizací lesa rozumíme popis porostu z hlediska hospodářského využití a v současnosti se dostal do popředí i zásadní aspekt  - environmentální. Inventarizace se provádí měřením indikačních proměnných v rámci dílčích ploch reprezentující inventarizovaný porost (viz Pozn. 1). Tyto dílčí plochy jsou rozmístěny buď v pevném či náhodném pořadí.
• neexistuje jediná univerzální proměnná, jenž by obsáhla všechny aspekty ekosystémových procesů a funkcí. Při inventarizaci je třeba sledovat celé soubory různých proměnných, které reflektují strukturu a funkce daného porostu. Osoba provádějící inventarizaci lesního porostu musí najít kompromis mezi počtem popisných proměnných (indikátorů) a velikosti reprezentativní ploch.
• cíle této práce byly následující: 1) porovnání hodnot 4 indikátorů naměřených z různě velkých ploch, a 2) stanovení ideální rozlohy reprezentativní plochy.
• 4 sledované indikátory byly: objem stávající deponie živé biomasy (rostoucí stromy), počet vzrostlých stromů, celkový objem deponie mrtvého dřeva a počet jednotlivých větších struktur mrtvého dřeva (souše, pařezy, klády).
  • objem deponie živého dřeva (DŽD) je tradiční indikátor reflektující zásobu hospodářsky využitelné suroviny. Zralé porosty mají obecně více využitelného dřeva než dospělé porosty.
  • vzrostlé stromy (PVS) jsou považovány za ukazatel ekosystémových procesů a funkcí - poskytují rozličné mikrohabitaty, zdroj potravy a hnízdních dutin pro široké spektrum organismů.
  • deponie mrtvého dřeva (DMD) tvoří klíčovou zásobárnu živin v ekosystému.
  • souše, pařezy a ležící mrtvé dřevo (PSMD) vytváří další mikrohabitaty, především pro saprofágní a saprofytické organismy.
• byly vytvořeny mapy zobrazující pozici všech prvků živého a mrtvého dřeva z 1 ha každé zkoumané plochy. V rámci těchto ploch byly spočteny hodnoty jednotlivých indikátorů. Znalost topografie strukturních elementů napříč lokalitami umožnila odhadnout hodnoty 4 zkoumaných indikátorů pro rámec kruhových reprezentativních ploch o poloměru 4,7,10,13,15 a 20 metrů.
• analýza ukázala, že počet reprezentativních ploch v rámci jednoho inventarizovaného porostu nijak neovlivnil přesnost výsledného odhadu. Nicméně vyšší počet reprezentativní ploch v analýzách vedl k citlivější detekci změn hodnot sledovaných indikátorů - tento aspekt není analýza ploch o různé velikosti schopna dostatečně postihnout.
• počet reprezentativních ploch potřebných pro přesný odhad hodnoty PVS byl překvapivě malý, naopak odhad PMSD vyžadoval velké množství reprezentativních ploch. Odhad hodnot DŽD A DMD vyžadoval podobný počet ploch.
• autoři jsou optimističtí k závěru, že ideální velikost reprezentativní plochy se pohybuje okolo 500-700 m2 (což odpovídá poloměru plochy mezi 13 až 15 m). Rozloha inventarizovaného porostu by zároveň neměla přesáhnout rozmezí 3-5 ha.

Pozn. 1. Metody inventarizace lesa se liší mezi jednotlivými státy v závislosti na lesnické tradici. Liší se také cílový aspekt inventarizace - zatímco v ČR jde především o zhodnocení komerčního užitku ze stojícího dřeva, v jiných státech zohledňuje retence uhličitých sloučenin, příspěvek lesa ke stabilitě území vůči klimatickým změnám a řadu ekosystémových funkcí.