Vodní roztoči jsou dlouhodobý bioindikátor dříve vysušených a revitalizovaných rašelinišť
Rašeliniště jsou studoványa z mnoha úhlů, nicméně jejich bezobratlé fauně je věnováno jen málo prostoru. Zde se autoři zajímali o vliv revitalizací na faunu vodulí (Acari: Hydrachnidia) na čtyřech močálech severozápadního Německa. Všechny byly v minulosti odvodněny, na dvou nejmladších se těžila rašelina. Zavodnění proběhlo před 2, 12, 14 a 25 lety a tak byla jednotlivá rašeliniště přirozeným sledem sukcesních stádií. S narůstajícím věkem se rašeliniště postupně vracela k přirozenému stavu. Valná většina vodulí byla nalezena jen na nejstarším, před 25-ti lety revitalizovaném, rašeliništi. Pouhá přítomnost vodulí je tak mírou pozitivního efektu zavodnění rašelinišť a vodule se stávají dobrou indikátorovou skupinou.
Ve studii se jednalo konkrétně o tato 4 rašeliniště ze severozápadu Německa: Leegmoor (450 ha) a Stapeler Moor (557 ha) jsou ta později znovuzavodněná, na kterých zároveň probíhala těžba rašeliny, a Dobbe (Ewiges Meer, 1180 ha) a Lengener Meer (245 ha). Znovuzavodnění bylo uděláno za pomoci polderů, které regulovaly dešťovou vodu tak, aby zůstala alespoň 30 cm nad rašelinou. Rašeliniště bez těžby měla v době svého zatopení vysokou habitatovou heterogenitu, zatímco tam, kde se těžilo, byla jen obnažená rašelinná půda.
Celkem byly zjištěny 4 druhy vodulí. Ve dva roky revitalizovaném rašeliništi nebyly nalezeny žádné vodule, u 12 a 14 let revitalizovaných rašelinišť byly vodule nalezeny jen v méně než 4 % vzorků, u 25 let revitalizovaného rašeliniště to bylo už v o něco více než 12 % vzorků. V rámci tohoto rašeliniště nebyly nalezeny v žádných vzorcích z otevřené vody a z plovoucího rašeliníku, naopak nejvíce jich bylo v místech pozdějších stádií sukcese podložního a uzavřeného rašeliníku, což odpovídá dříve publikovaným studiím. Naproti tomu u zástupců jiné skupiny roztočů, pancířníků, se žádný vztah mezi jejich početností a stářím rašeliniště neukázal. To může být způsobeno tím, že na rozdíl od vodulí nemají tak složité vývojové cykly a neživí se lovem, ale spíše se pasou na houbách a organické hmotě. Taktéž larvy pakomárů byly na všech rašeliništích, nicméně jejich abundance a počet charakteristických druhů se lišily. A z literatury vyplývá, že podobně by to mělo být i v případě vířníků.
Ukazuje se tak, že vodule jsou vhodným indikátorem stavu rašelinišť a to nejen proto, že jsou citlivé na stav svého prostředí samy o sobě, ale jelikož jsou jejich larvy parazitické, reflektují i citlivost hostitelských druhů, a jako predátoři zase odrážejí změny v potravní síti způsobenou chemickými i fyzickými změnami rašelinišť.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
