Vliv výmladkového hospodaření na společenstva denních motýlů v lesích

Lesy jsou z hlediska svého zastoupení jednou z nejdůležitějších formací ve střední Evropě, kde zaujímají okolo 30% rozlohy. Přes neustále se zvyšující se lesnatost ale dochází k úbytku druhové pestrosti lesních organismů. V minulosti lesy poskytovaly množství různých zdrojů pro lidské potřeby – byly využívány jako výmladkové lesy pro palivo, pro pastvu dobytka, jako lesní louky, pro hrabání steliva, ořez proutků apod. Tradičně obhospodařované lesy byly slunné, heterogenní, sestávající z mozaiky lesů různých stadií a vyznačovaly se vysokou biologickou rozmanitostí. Denní motýli jsou výborným indikátorem vlivu lesního hospodaření na biodiverzitu. Mají specifické nároky na stanoviště, jako jsou výskyt živných rostlin a mikrostanoviště pro vývojová stadia. Na změny prostředí reagují v porovnání s jinými organismy rychle. Přes vysokou ochranářskou hodnotu výmladkových porostů existují velké mezery ve znalostech vlivu výmladkového hospodaření na společenstva denních motýlů, obzvláště ve střední Evropě. Studie vlivu výmladkového hospodaření na denní motýly byla provedena v severovýchodní Francii v blízkosti hranic s Německem ve středním lese tvořeném dubem a habrem. Bylo vybráno pět porostů lišících se sukcesní pokročilostí (1 rok, 2 roky, 3 – 7 let, 8 – 15 let, nad 15 let). Každý typ byl charakterizován proměnnými prostředí -  pokryvností bylinného patra, výškou bylinného patra, hustotou bylinného patra, zastoupením holé půdy, zastoupením živných rostlin, pokryvností křovinného patra, slunečním zářením, zdrojem nektaru a pokryvností stromového patra. Všechny parametry prostředí se mezi všemi pěti typy porostů významně lišily.  
Celkem bylo zaznamenáno 36 druhů denních motýlů, z toho 13 ohrožených druhů. Nejčastěji a nejpočetněji se vyskytujícími druhy byl perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia) a okáč lipnicový (Pyronia tithonus). Druhová pestrost i populační hustota se významně lišily u všech tří sledovaných skupin (stálé, ohrožené, stěhovavé) mezi pěti sledovanými typy. Stálé a ohrožené druhy reagovaly podobně. Druhová pestrost i populační hustota byly nejvyšší u dvouletých a tří až sedmiletých porostů a nejnižší u posledních sukcesních stadií. U stěhovavých druhů druhová pestrost i hustota klesaly úměrně s rostoucím věkem porostu.
Sluneční světlo a zdroj nektaru (pro všechny druhy) a bylinné patro (stálé a ohrožené druhy) byli nejdůležitějšími činiteli ovlivňujícími druhovou pestrost a populační hustotu. Pestrost ohrožených druhů klesala se zastoupením křovin. Počet charakteristických druhů byl vysoký (šest až osm) pro první tři sukcesní stadia. Druhy vázané na jednoleté porosty (např. perleťovec nejmenší, perleťovec prostřední) byly spjaty s vysokým zastoupením holé půdy, délkou slunečního záření a velkou dostupností zdrojů nektaru. Slunné podmínky, dobře vyvinuté bylinné patro s množstvím živných rostlin a zdroje nektaru u dvouletých porostů vyhovovaly např. hnědásku rozrazilovému a hnědásku jitrocelovému. Druhy dalšího stadia (3 – 7 let – např. perleťovec ostružinový, okáč lipnicový) preferovaly lokality s dobře vyvinutým bylinným i křovinným patrem. Druhy křovinného stadia (např. bělopásek dvouřadý) se vyskytovaly za relativně stinných podmínek s vysokou pokryvností křovin. Jediným druhem, kterému vyhovovaly podmínky stinného zapojeného lesa, byl okáč pýrový.
Skutečnost, že sluneční světlo a zdroj nektaru byly nejdůležitějšími činiteli ovlivňujícími druhovou pestrost a početnost, je v souladu s výsledky jiných studií hodnotících motýlí společenstva výmladkových porostů. Délka slunečního záření a zdroj nektaru vzájemně korelovaly, takže nebylo možné odlišit jejich vliv. Vliv pokryvnosti živných rostlin byl u ohrožených druhů překvapivě poměrně nízký. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že pokryvnost živných rostlin byla obecně vysoká u všech sukcesních stadií s výjimkou jednoletých porostů. Pokryvnost živných rostlin u stálých a ohrožených druhů může proto být limitujícím faktorem pouze u jednoletých porostů, což může vysvětlovat skutečnost, že obě skupiny dosahovaly nejvyšší početnosti a pestrosti u dvouletých porostů. Dvouleté porosty zahrnovaly kromě vysoké pokryvnosti vysokých i nízkých rostlin aspoň nějaké zastoupení holé půdy, čímž poskytovaly pro výskyt motýlů dostatečně heterogenní podmínky. Populační hustota ohrožených druhů byla negativně ovlivněna množstvím křovin, jejichž vyšší zastoupení vede k ochlazování mikrostanoviště.  
Výmladkové porosty jsou důležitými stanovišti s vysokou diverzitou denních motýlů a významným počtem ohrožených druhů. Všechna sukcesní stadia mají pro ochranu denních motýlů svoji úlohu, nicméně nejhodnotnější jsou raně a středně sukcesní stadia. Ta se vyznačují nejvyšší druhovou pestrostí, populační hustotou a zastoupením charakteristických a ohrožených druhů. Vzhledem k celkovému úbytku lesních motýlů vázaných na řídké světlé porosty je zachování a obnova výmladkového hospodaření pro ochranu motýlí biodiverzity žádoucí.