Vliv umělého osvětlení na výběr kořisti hmyzožravých netopýrů

Urbanizace začínající ve 20. století vedla mimo jiné i k drastickému nárůstu umělého osvětlení v noci , globální světelné znečištění dále roste a za posledních 25 let se téměř zdvojnásobilo. Očekává se, že tento trend bude pravděpodobně pokračovat, neboť většina městského rozvoje se bude rozšiřovat i do blízkosti chráněných oblastí (tzv. oblast tmavé oblohy). Rozšíření umělého světla do zbývajících tmavých oblastí bude stále více ohrožovat biologickou diverzitu, jelikož 30% obratlovců a více než  60% bezobratlých je aktivních v noci, a proto je pravděpodobně umělým osvětlením silně ovlivněno.

 

Většina netopýrů vyvinula jedinečné behaviorální a morfologické adaptace pro navigaci ve tmě  a na život bez světla se dokonale specializovali.  Umělé světlo ovlivňuje chování hmyzožravých netopýrů mnoha způsoby, hrozí např. opuštění rozmnožovacích kolonií, selektivní vyhýbání se osvětleným lokalitám či změna chování při hledání potravy. Naopak hmyz je k umělému světlu přitahován, a to způsobuje neobvykle vysokou hustotu hmyzu kolem světel. To dohromady může vést ke změnám při výběru kořisti ze strany netopýrů.

 

V této studii byly hodnoceny účinky světelného znečištění na potravinové preference netopýrů na komunitní úrovni, neboť v komunitě netopýrů ve studované oblasti jsou zastoupeny druhy s různou morfologií křídla, krmnými návyky a potravou. Takže pokud se u všech členů této komunity najde obecný vzorec zvýšené spotřeby můr kolem umělého osvětlení, bude tento vzorec pravděpodobně platit i v širším měřítku. V přirozeně tmavé oblasti bylo manipulováno krátkodobým umělým osvětlením a následně byly odebrány vzorky fekálií od šesti druhů hmyzožravých netopýrů v přirozeně tmavých a uměle osvětlených podmínkách a pomocí molekulárních metod byly identifikovány zbytky natrávené kořisti pro zkoumání účinků světelného znečištění na výběr kořisti.

 

V rámci studie bylo analyzováno DNA ze 188 fekálních vzorků od šesti druhů netopýrů. Jednalo se o netopýry hnědé (Eptesicus fuscus), netopýry červené (Myotis ruber), netopýry hnědošedé (Myotis grisescens), malé netopýry hnědavé (Myotis lucifugus), večerní netopýry krátkouché (Nycticeius humeralis) a netopýry druhu Perimyotis subflavus. Na straně hmyzu pak byly motýli Lepidoptera, brouci Coleoptera a dvoukřídlí Diptera nejčastěji identifikovanými řády a jejich kombinovaný poměr byl relativně konstantní pro každý druh netopýrů v obou zkoumaných skupinách (tj. přirozeně tmavé i uměle osvětlené podmínky). Konkrétně byli brouci nejčastěji identifikovanou kořistí pro netopýry hnědé a netopýry krátkouché, motýli byli nejčastější kořistí pro netopýry červené a hnědavé v obou zkoumaných skupinách. Dvoukřídlí byli nejčastější kořistí identifikovanou ve stravě netopýrů šedohnědých a netopýrů Perimyotis subflavus na neosvětlených lokalitách, ale na lokalitách s umělým osvětlením byli nejčastější kořistí motýli pro netopýry šedohnědé a brouci pro netopýry druhu Perimyotis subflavus.

 

Na rozdíl od očekávání žádný druh netopýrů v této komunitě nevykazoval významný posun v preferencích potravy, proporcionální rozdíly v identifikované kořisti se zdají být závislé na druhu. Netopýři červení, hnědaví a  hnědošedí odpovídali očekávanému vzoru na uměle osvětlených místech s vyššími spotřebou motýlů a nižší spotřebou brouků. Netopýři hnědí jsou specialisté na brouky a tak došlo k podstatnému zvýšení podílu této kořisti v uměle osvětlených podmínkách. Netopýři krátkouší a netopýři Perimyotis subflavus nevykazovali za přirozeně tmavých a uměle osvětlených podmínek žádné změny v preferencích mezi motýli či brouky.