Vliv mikroreliéfu po starých vývratech na dynamiku lesů v Michiganu, USA.
Vývraty představují klíčovou disturbanci, která ovlivňuje pedogenezi a ekologii lesa. Při vývratu vzniká typický mikroreliéf, který je tvořen prohlubní po vyvráceném kořenovém balu a vrcholovou částí vývratu - kupkou. Na studované lokalitě v severním Michiganu (USA) bylo prokázáno, že tvary reliéfu vytvořené vývraty zde přetrvávají po staletí. Autoři článku se zaměřily na mapování těchto vývratů, jejich topografii, pedogenezi a regeneraci stromů, která na nich probíhá. Hlavním cílem studie je zjistit hustotu a distribuci tvarů mikroleriéfu vývratů (vrcholy a prohlubně vývratů) a jejich dopad na lesní společenstvo. Studie potvrdila, že mikroreliéf vzniklý po vývratech ovlivňuje pedogenezi i regeneraci stromů. Vývraty jsou na lokalitách distribuovány náhodně, přičemž kupky přetrvávají déle než prohlubně.
- Studie byla provedena na třech lokalitách nedaleko měst Munising, Stronges a Brimley v oblasti horního poloostrova Michiganu (obrázek 1). Hlavním půdním typem jsou podzoly, které se vyvíjejí na písčitých glaciálních sedimentech. Dominantními druhy stromů jsou javor cukrový (Acer saccharu), javor červený (Acer rubrum), dub červený (Quercus rubra), střemcha pozdní (Prunus serotina) jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) a borovice (Pinus sp.) Klima je chladné a vlhké. Všechny lokality jsou součástí hospodářských lesů, které byly naposledy těženy před 40 lety. Studie vztahů mezi reliéfem vzniklým po vývratech a distribucí stromů byla provedena pouze na jedné lokalitě.
Hlavní výsledky
- Studie potvrdila, že mikroreliéf vzniklý po vývratech ovlivňuje pedogenezi i regeneraci stromů. Stromy se úspěšněji regenerovaly na vrcholcích vývratů, v prohlubních naopak téměř vůbec. Nejvýrazněji ze všech stromů preferoval růst na vrcholech vývratů javor cukrový.
- Mikroreliéf po vývratech pokrýval 17 % z celkové studované plochy. Vývraty zabíraly přibližně 214-225 m3/ha. Při každém vývratu bylo v průměru přemístěno 0.6 m3 půdy. Prostorová analýza prokázala, že vývraty jsou v lese náhodně distribuovány, což může přispívat k náhodné distribuci stromů na lokalitě. Dále se ukázalo, že vrcholy vývratů (kupky) jsou v reliéfu déle patrné a výraznější než prohlubně. To je způsobeno větší odolností vrcholů vývratu vůči vodní erozi. Jejich povrch je chráněn opadem a zároveň je zde nižší odtok povrchové vody, protože na písčitém sedimentu dochází k jejímu rychlému vsakování. Prohlubně jsou naopak postupně zanášeny opadem a sedimenty.
- Lepší zasakování půdy a hromadění opadu v prohlubních zapříčiňuje rychlejší vývoj půdy, což vede k rozdílům mezi kupkami a prohlubněmi. Vliv dynamiky vývratů na charakteristiky půdy byl největší pro tloušťku E horizontu. V nejstarších prohlubních je tak hluboký půdní profil, že nemůže dojít k jeho úplnému narušení ani při dalším vývratu. Díky mikroreliéfu vývratů se zde tedy vytváří prostorová variability půdy v rozmezí několika metrů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
