Vliv klimatických změn na resistenci lesů proti požárům

Regenerace stromů po požárech na začátku 21. století byla významně snížena a to ve všech typech lesa. Podíl lokalit, kde po požáru vyrostl les o stejné (nebo větší) hustotě stromů se snížil téměř na polovinu a a procento míst, kde nedošlo k žádné regeneraci po požáru, se téměř zdvojnásobilo. V obou časových obdobích bylo pro hustoru semenáčků důležité průměrné klima v dané lokalitě a vzdálenost ke zdroji semen. V oblastech spálených před rokem 2000 bylo významnou hnací silou sazenic,  kromě místních charakteristik (např. vzdálenost ke zdroji semen, index tepelného zatížení a závažnost spálení), průměrné klima na dané lokalitě a navíc relativní deficit vody po požáru - a interakce mezi těmito dvěma proměnými . Naproti tomu později již relativní vodní deficit a index tepelného zatížení po požáru již nebyly statisticky významnými prediktory regenerace stromů. Během tohoto pozdějšího období byla regenerace stromů ovlivňována pouze průměrným místním podnebím a vzdáleností od zdroje semen, relativní deficit vody zde již nehrál roli.

Dá se tedy říci, že od počátku 21.století dochází k významně menší regeneraci lesů po požárech a klíčovými faktory této změny jsou teplejší a sušší průměrné klimatické podmínky. Suché i vlhké lesy jsou tedy skrz klima náchylnější k nedostatečné regeneraci po požárech, a to může mít za následek podstatně delší čas potřebný k obnově lesa v jeho původní hustotě nebo změnu ekosystému na les s nižší hustotou porostu či dokonce úplně jiný, nelesní, typ porostu. Před rokem 2000 probíhala regenerace stromů po požáru lépe na teplejších a sušších lokalitách, neboť byla usnadňována obdobím po požáru, kdy byly chladnější a vlhčí průměrné klimatické podmínky. Avšak trend dalšího oteplování a s ním souvisejícího nedostatku vody způsobuje, že  "popožárových oken" s optimálními klimatickými podmínkami pro obnovu lesa a přežití sazenic bude v následujících dekádách méně. Posun k teplejšímu a suššímu klimatu byl pozorován i během této studie a je pravděpodobné, že tento posun je alespoň částečně zodpovědný za pozorované snížení schopnosti regenerace stromů po roce 2000. To, že zhoršení regenerace stromů po požárech bylo výraznější v sušších a teplejších lokalitách, ačkoli znatelné bylo i ve vlhčích lokalitách, ukazuje na větší zranitelnost suchých lokalit na oteplování klimatu. 

Klimatické změny již ovlivňují mnohé vlastnosti ekosystémů a tato studie, byť mapuje relativně krátký časový úsek, zaznamenala sníženou odolnost lesních ekosystému vůči lesním požárům a s nimi kombinovanému vlivu klimatického oteplování.  Výsledky naznačují, že předpovídané posuny z lesa do nezalesněné vegetace mohou být v plném proudu, urychleny právě disturbancemi v podobě požárů. K této změně mohou být náchylnější především lesy suché, neboť neexistují lesní porosty, které by v ještě sušších a teplejších podmínkách prosperovaly. V případě vlhkých lesů může docházet ke změně druhového složení lesa nebo ke snížení jeho hustoty.