Vliv fragmentace biotopu na rozmanitost a populační hustotu motýlů

Studie zabývající se vlivem fragmentace biotopů na hmyz obvykle neberou v úvahu krajinný kontext. V této studii byl sledován vliv fragmentace biotopů na denní motýl, přičemž bylo zohledněno i okolí sledovaných lokalit. Studie byla provedena v blízkosti německého města Göttingen v roce 2000. Motýli byli sčítáni na transektech na 32 lokalitách – vápnitých trávnících, které se lišily rozlohou (0,03 – 5,14 ha), izolačním indexem a krajinnou diverzitou. Celkem bylo zaznamenáno 15 185 jedinců náležících k 54 druhům, z čehož bylo 20 specialistů a 34 generalistů. Počet druhů významně koreloval s rostoucí rozlohou biotopu jak u specialistů tak u generalistů, což bylo prokázáno i u dalších studií věnovaných motýlům a fragmentaci biotopů. Rozloha biotopu ovlivnila více specialisty než generalisty, což lze vysvětlit tím, že generalisté využívají i další biotopy v okolí. Oproti očekávání neměla na druhovou pestrost denních motýlů negativní vliv izolace biotopu. Konektivita biotopů vápnitých trávníků je tedy pro zdejší motýlí společenstva hodnocena jako dostatečná. Izolace biotopů byla v některých studiích prokázána jako významný negativní faktor působící na druhovou pestrost motýlů, zatímco u jiných studií nikoli. Vysvětlením může být relativně nižší míra izolovanosti, ale i použití odlišných způsobů stanovení izolovanosti. V této studii byla použita vzdálenost k nejbližšímu biotopu a index počítající zastoupení vápnitých trávníků v okolí biotopu. Krajinná rozmanitost ovlivnila (nesignifikantně) počet druhů u generalistů, nikoli však u specialistů. Vliv krajinného kontextu se ukázal jako největší při maloplošném měřítku - vzdálenosti do 250 m od lokality. Nízký význam krajinné rozmanitosti pro druhovou pestrost motýlů může být vysvětlen komplexností krajiny obklopující vápnité trávníky. Populační hustota vzrostla signifikantně s rostoucí rozlohou biotopu, statisticky významně u specialistů, nesignifikantně u generalistů. Populační hustota většiny specialistů a některých generalistů korelovaly s rozlohou biotopu, včetně nejpočetnějších druhů okáče lučního (Maniola jurtina), modráska vikvicového (Polyommatus coridon) a modráska jehlicového (Polyommatus icarus). Výsledky jiných studií jsou s těmito zjištěními v souladu, některé dokonce zjistily (u hnědáska kostkovaného (Melitaea cinxia)) klesající populační hustoty s rostoucí rozlohou biotopu. Rozporuplnost těchto výsledků může být dána metodickými rozdíly – např. zda jsou či nejsou zahrnuty plošky bez biotopu, zda je rozloha biotopu brána jako součet plošek nebo se pracuje s větší mírou generalizace. Z výsledků této studie vyplývá důležitost rozlohy biotopu pro motýlí společenstva, zatímco malý vliv byl zjištěn u krajinné rozmanitosti a žádný vliv pro motýly neměla izolovanosti biotopů. Vzhledem ke specifičnosti lokality i použitých metodických přístupů není ale možné závěry zobecňovat.