Větrné mikroturbíny a problémy s nimi spojené

Vliv lidské činnosti vytváří stále větší tlak na životní prostředí a zároveň potřebu využívání obnovitelných zdrojů energie. Při řešení těchto aktuálně dost ožehavých problémů je nutná spolupráce politiků s vědci. Jedním z nejvíce diskutovaných témat jsou větrné elektrárny, které používají velký počet obrovských turbín s průměrem větším než 100m (každá vyrobí okolo 2-3 MW energie). Nepříznivý efekt těchto obrů byl dokumentován již na mnoha studiích, ve kterých bylo potvrzeno rušení zvířat, omezení letové aktivity ptáků a zvýšená mortalita způsobená srážkami s listy rotoru. Tyto negativní dopady se přitom liší v různých místech, kde byl výzkum prováděn (závisí na topografii místa, designu větrných farem a přítomnosti různých živočišných druhů). Během posledních let došlo k rozvoji a rozšíření větrných mikroturbín (produkce do 50 kW). Ve Velké Británii se většinou jedná o volně stojící turbíny, které sahají do výšky 6-12 m. Technologický pokrok mikroturbíny cenově zpřístupnil i soukromníkům a ti jsou často dokonce podporováni vládami, které jim poskytují například slevu na daních. V současnosti je po celém světě nainstalováno okolo 650 000 mikroturbín. Ačkoli neoficiální statistiky již informovaly o mortalitě ptáků a netopýrů související s mikroturbínami, neexistují žádné studie o jejich skutečném dopadu na životní prostředí.
Větrné mikroturbíny jsou instalovány na různých místech, od vesnických až po předměstské lokality, často v blízkosti lidských sídel. Ovšem odborné informace o vhodnosti umístění stále chybějí. Současné studie zjistily, že zatímco letová aktivita ptáků se v přítomnosti mikroturbín nemění, aktivita netopýrů se v bezprostřední blízkosti zapnutých mikroturbín snižuje. Ačkoli tyto výsledky naznačují, že mikroturbíny mohou nepříznivě ovlivnit využívání habitatu, stále není jisté, jak často se tak děje a zdali se tento efekt na různých místech liší. Vyhýbání se mikroturbínám by mohlo vést ke snížení mortality způsobené srážkami s lopatkami, ale zároveň by díky tomu mohlo dojít k redukci využívání všech částí vhodného prostředí. Netopýři jsou chránění živočichové, kteří by mohli být tímto způsobem získávání negativně ovlivněni, proto je důležité vzít toto riziko při stavbě mikroturbín v potaz. Při plánování stavby mikroturbín se však jen zřídka kdy bere ohled na životní prostředí a živočichy. Navíc se tato situace značně liší mezi jednotlivými státy, někde musí každý, kdo chce zbudovat mikroturbíny, zažádat o povolení, jinde pouze v případě domácích turbín, přesto jsou ve valné většině směrnice pro stavby mikroturbín stejné jako pro klasické větrné elektrárny. Velmi malé procento úředníků schvalujících výstavbu mikroturbín žádá pro udělení povolení nějaký ekologický průzkum. Je tedy nutné, aby při plánování instalace větrných mikroturbín docházelo k větší komunikaci a spolupráci mezi úředníky, ekology a staviteli. Dále je nezbytné zjistit, zdali mají negativní vliv na živočichy a zdali je tento dopad ovlivněn velikostí turbín či jejich designem (horizontální, vertikální), fragmentací habitatu aj. Otázka větrných mikroturbín je stále nedořešená, přes jejich již poměrně vysoký počet a nespornou výhodu jakožto zdroje obnovitelné energie jsou zde stále zcela zásadní otázky, jejichž vyřešení by mělo být před jejich další výstavbou klíčové.