Velikost domovského okrsku a habitatové preference lelka lesního (Caprimulgus europaeus) hnízdícího v oblasti komplexu kulturního lesa.
Populace lelka lesního (Caprimulgus europaeus) v Evropě jsou ohrožené kvůli ztrátě vhodného habitatu. Zde popisovaná studie probíhala v Thetfordském kulturním lese ve východní Anglii, který je charakteristický svojí mozaikovitou strukturou. Habitatové preference byly měřeny u samic a u samců, kteří byli dále rozlišováni na spárované a nespárované. Habitatová preference byla zkoumána na úrovni teritoria a domovského okrsku.
Zjištěné rozdíly mezi samci a samicemi byly ve velikosti jejich domovského okrsku a v pohybech ve středu teritoria, kdy samice využívají větší plochu k hledání potravy. Z hlediska habitatové preference bylo zjištěno, že habitat teritoria odpovídá zhruba i typu habitatu domovského okrsku, který slouží především ke sběru potravy. Nejpreferovanějším habitatem byly mlaziny s houštinami (pre-thicket) a znovuzalesněné plochy (restocked). Obecně by populaci lelka lesního v Thetfordském lese nejvíce prospíval rozsáhlý les sestávající z mozaiky různých stádií stromů s holosečemi a znovuzalesněnými plochami porostů. Úspěšnost populací lelka navíc může ovlivňovat i to, jaké typy ploch s jak starými stromy a vysokou vegetací budou na sebe navazovat.
V případě sousedních zemědělských ploch jsou spásané vřesovištní a travinné habitaty lelky preferované před neudržovanými zarůstajícími bezlesými plochami.
Populace lelka lesního byly ve 20. století negativně ovlivněny v celé Evropě rostoucí lidskou populací a s tím spojenou ztrátou habitatu. Na základě snížení jeho početnosti byl tento druh zařazen mezi zájmové druhy evropské ochrany přírody (SPEC) a chráněn podle směrnice "o ptácích".
Záměrem této studie je přispět k porozumění upřednostňovaného habitatu lelkem lesním ve Velké Británii. Bylo pozorováno 31 jedinců (samic, spárovaných samců a nespárovaných samců) v oblasti Thetfordského lesa, který se rozprostírá ve východním cípu Anglie a který se řadí mezi nejrozsáhlejší komerční nížinné lesy v Británii. Tento les je součástí zvláště chráněné oblasti Breckland, a to kvůli mezinárodně důležitým hnízdícím populacím lelka lesního a skřivana lesního (Lullula arborea). Thetfordský les je obklopen zemědělskou krajinou a vřesovišti, která jsou spásána hospodářskými zvířaty. Hlavní komponentou lesa je borovice černá (Pinus nigra) a borovice lesní (Pinus sylvestris).
Ze získaných dat vyplývá, že velikost teritoria se mezi dvěma skupinami samců nelišila. Rozdílná u nich byla velikost domovského okrsku, kdy větší (nesignifikantně) byla právě u nespárovaných samců. Tito samci tak putují dál od středu svého teritoria, možná proto, že tím zvyšují pravděpodobnost nalezení a získání samice. Naopak spárovaní samci se drželi více ve svém teritoriu pravděpodobně proto, aby o něj nepřišli. Největší domovské okrsky měly samice, které tak mohly hledat více vhodných prostor ke sběru potravy. Vzhledem k aktivitě jedinců uvnitř teritoria je možné, že teritoria daného habitatu jsou vybírána jak pro hnízdění, tak pro hledání potravy. Navíc průměrná vzdálenost od středu teritoria byla 507 metrů, což je v porovnání se vzdálenostmi zjištěnými z ostatních studií ve Velké Británii výrazně nižší.
Nejvíce preferovaným lesním habitatem pro sběr potravy a založení teritoria byly mlaziny s houštím (pre-thicket, stáří lesa cca 5-10 let) a znovuzalesněné plochy (restocked, stáří porostu 0-4 roky). Na základě analýzy abundance hlavní kořisti lelků, kterou jsou můry, lze předpokládat, že lelci preferují habitat, kde snadněji danou kořist uloví, před habitatem s vysokým výskytem můr ale s nákladným ziskem. Lelci, kteří se pohybovali u spásaných vřesovišť, mohli při sběru potravy profitovat kromě sběru můr i ze sběru brouků, který využívají trus dobytka.
Nejméně vyhledávanými habitaty byly nespásané trávníky a plochy s listnatými stromy. Habitatová struktura oblasti tak pravděpodobně ovlivňuje rozsah vzdálenosti, v jaké lelci hledají vhodnou potravu.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
