Vegetační dynamika a stabilita původních lesů centrální Evropy: důsledky pro ochranu a management

Rozvoj lesa před 8800 až 5000 lety byl charakterizován expanzí a dominancí Picea abies a klesajícím podílem Corylus avellana. Prahová hodnota pylu 5–10% byla použita k označení začátku expanze populace P. abies v Rumunsku během raného holocénu a zjištěné vysoké procentuální hodnoty (25 – 77 %) jasně naznačují pozdější místní dominanci tohoto druhu. Lesy v nižších výškách byly složeny z listnatých stromů, tj. Ulmus, Quercus, Tilia a rozptýlených výskytů Fagus sylvatica, Carpinus betulus, Fraxinus a Acer. Primární a sekundární ukazatele lidské aktivity během této doby byly reprezentovány výskytem ojedinělých pylů pěstovaných rostlin (např. Secale cereale) a ruderálních druhů (např. Centaurea sp., Artemisia či Plantago major).

Pro období před 5000 až 1750 lety byla zaznamenána data odpovídající důležitým změnám v listnatém lesním porostu, když se Carpinus betulus a následně Fagus sylvatica staly dominantními. Kompoziční změny za posledních 1750 let byly spojeny s nově vznikajícím lesním porostem Picea abies – Abies alba – Fagus sylvatica, ale také se zvýšeným výskytem antropogenních indikátorů. Pro pozdější dobu byla zaznamenána vysoká procenta pěstovaných rostlin (např. Secale cereale), ruderálních a lučních druhů, které ukazují zesílení vlivu člověka na životní prostředí. Vliv člověka v oblasti byl dále patrný díky zvýšenému výskytu koprofilních hub (Podospora a Sporormiella), pravděpodobně v souvislosti s hospodářskými zvířaty.

Výsledky tedy ukazují mírné změny v období před  8800 až 5 000 let, kdy vegetační dynamika byla poznamenána expanzí uzavřeného lesa P. abies a mírnou intenzitou rušení. Společná dominance P. abies a C. avellana v tomto období a zvýšená četnost hygrofilních druhů (např. kapradin) se shodovala s klimatem, které bylo charakterizováno chladnými zimami, teplými léty a vlhkými podmínkami pro východní Evropu. Následná dominance P. abies (v období před 7500–5500 lety) byla souběžná s úbytkem mokřadních druhů a svědčila o klesajících vlhkosti. Nejstabilnější změny složení byly zaznamenány v období před 5000 a 1750 lety a jsou primárně spojené s expanzí F. sylvatica a stále ještě nízkým rušením, kdy nízké podíly antropogenních pylových indikátorů a archeologických nálezů neodhalily během tohoto období žádný významný vliv člověka. Posledních 1750 let, ale zejména posledních 50 let, odpovídá nejvyššímu stupni změn v reakci na zvýšené antropogenní vlivy. Došlo ke zmenšení rozsahu původních lesů a rozšíření sekundárního lesa (Pinus, Betula, Corylus avellana a Alnus glutinosa), kdy tyto změny lze pozorovat také na moderních satelitních snímcích. Lesní společenství navíc vykazuje nízkou odolnost a špatnou schopnost zotavení se na původní úroveň před případným poškozením (např. požárem), se kterým se setkalo za posledních 1750 let, ale zejména pak v období před 400 lety a dříve. Dlouhodobé výsledky dále ukazují, že stav ochrany lesů v tomto regionu není účinně implementován a v budoucnu můžeme ztratit velké plochy zbývajících původních lesů.