Vegetační dynamika a stabilita původních lesů centrální Evropy: důsledky pro ochranu a management

Pohoří Karpat ve střední a východní Evropě je největším ekosystémem mírného a horského lesa na tomto kontinentu a zároveň je toto pohoří důležitým regionem pro ochranu přírody, neboť je obklopeno lokalitami, které nejsou příliš narušené a nabízejí bohatou biodiverzitu. Změny využívání půdy a změny klimatu však představují pro tyto lesy hrozbu, a tak ochranná opatření nabírají na důležitosti. V průběhu posledních dvou století nevhodné postupy lesního hospodaření vedly k poklesu podílu primárních dřevin, komerční těžbou dřeva pak byly např. v Rumunsku poničeny staré původní lesy v národních parcích, přičemž na území Rumunska se vyskytuje více jak třetina lesních porostů z celkových 300 000 ha lesů v Karpatech.
Tato studie se zaměřuje historii změn složení a poruchových režimů za posledních 8800 let zaznamenaných pomocí paleoekologických dat v národním parku Rodna, kde je zhruba 60% plochy zalesněno a vyskytují se zde původní porosty smrku ztepilého (Picea abies) a smíšené lesy s bukem lesním (Fagus sylvatica).
 
Využitelné výstupy: 
Rozvoj lesa před 8800 až 5000 lety byl charakterizován expanzí a dominancí Picea abies a klesajícím podílem Corylus avellana. Prahová hodnota pylu 5–10% byla použita k označení začátku expanze populace P. abies v Rumunsku během raného holocénu a zjištěné vysoké procentuální hodnoty (25 – 77 %) jasně naznačují pozdější místní dominanci tohoto druhu. Lesy v nižších výškách byly složeny z listnatých stromů, tj. Ulmus, Quercus, Tilia a rozptýlených výskytů Fagus sylvatica, Carpinus betulus, Fraxinus a Acer. Primární a sekundární ukazatele lidské aktivity během této doby byly reprezentovány výskytem ojedinělých pylů pěstovaných rostlin (např. Secale cereale) a ruderálních druhů (např. Centaurea sp., Artemisia či Plantago major).
Pro období před 5000 až 1750 lety byla zaznamenána data odpovídající důležitým změnám v listnatém lesním porostu, když se Carpinus betulus a následně Fagus sylvatica staly dominantními. Kompoziční změny za posledních 1750 let byly spojeny s nově vznikajícím lesním porostem Picea abiesAbies alba Fagus sylvatica, ale také se zvýšeným výskytem antropogenních indikátorů. Pro pozdější dobu byla zaznamenána vysoká procenta pěstovaných rostlin (např. Secale cereale), ruderálních a lučních druhů, které ukazují zesílení vlivu člověka na životní prostředí. Vliv člověka v oblasti byl dále patrný díky zvýšenému výskytu koprofilních hub (Podospora a Sporormiella), pravděpodobně v souvislosti s hospodářskými zvířaty.
Výsledky tedy ukazují mírné změny v období před  8800 až 5 000 let, kdy vegetační dynamika byla poznamenána expanzí uzavřeného lesa P. abies a mírnou intenzitou rušení. Společná dominance P. abies a C. avellana v tomto období a zvýšená četnost hygrofilních druhů (např. kapradin) se shodovala s klimatem, které bylo charakterizováno chladnými zimami, teplými léty a vlhkými podmínkami pro východní Evropu. Následná dominance P. abies (v období před 7500–5500 lety) byla souběžná s úbytkem mokřadních druhů a svědčila o klesajících vlhkosti. Nejstabilnější změny složení byly zaznamenány v období před 5000 a 1750 lety a jsou primárně spojené s expanzí F. sylvatica a stále ještě nízkým rušením, kdy nízké podíly antropogenních pylových indikátorů a archeologických nálezů neodhalily během tohoto období žádný významný vliv člověka. Posledních 1750 let, ale zejména posledních 50 let, odpovídá nejvyššímu stupni změn v reakci na zvýšené antropogenní vlivy. Došlo ke zmenšení rozsahu původních lesů a rozšíření sekundárního lesa (Pinus, Betula, Corylus avellana a Alnus glutinosa), kdy tyto změny lze pozorovat také na moderních satelitních snímcích. Lesní společenství navíc vykazuje nízkou odolnost a špatnou schopnost zotavení se na původní úroveň před případným poškozením (např. požárem), se kterým se setkalo za posledních 1750 let, ale zejména pak v období před 400 lety a dříve. Dlouhodobé výsledky dále ukazují, že stav ochrany lesů v tomto regionu není účinně implementován a v budoucnu můžeme ztratit velké plochy zbývajících původních lesů.
Grafické přílohy: 
Vegetační dynamika a stabilita původních lesů centrální Evropy: důsledky pro ochranu a management
Vegetační dynamika a stabilita původních lesů centrální Evropy: důsledky pro ochranu a management
Vegetační dynamika a stabilita původních lesů centrální Evropy: důsledky pro ochranu a management
Zdroj: 
Roxana Grindean, Ioan Tanţău, Angelica Feurdean (2019) Linking vegetation dynamics and stability in the old-growth forests of Central Eastern Europe: Implications for forest conservation and management, Biological Conservation, Volume 229, 2019, Pages 160-169, ISSN 0006-3207, https://doi.org/10.1016/j.biocon.2018.11.019.
Zadal: 
Alena Peltanová (překlad Kateřina Blecherová)