Užití procesu EIA na optimalizaci strategií pro ochranu biodiverzity (Venezuela)

Tabulové hory ve venezuelské oblasti Pantepui se rozkládají na ploše kolem 6000 km2. Každá z asi 50 taulových hor překonává převýšení kolem 1500 m. Na této ploše je na 2400 známých druhů cévnatých rostlin z nichž je přibližně čtvrtina endemických. Proto je zde i několik národních parků. Nejvýznamnější je Canaima NP. Pak zde jsou ještě další čtyři (Marahuaka, Jaua-Sariñama, Parima-Tapirecó a Serría La Neblina), 25 přírodních monumentů a biosférová rezervace Alto Orinoco-Casiquiare. Toto množství různě chráněných území jen podtrhuje biologickou významnost celé oblasti. Autoři zkoumali možný vliv změn teploty v následujícím století založený na nejpesimističtějším a nejoptimističtějším scénáři navrženým IPCC (Mezivládním panelem pro změny klimatu), aby pojali celý možný rozsah změn. Dle něj také období rozdělili na 3 úseky, ve kterých dle IPCC bude docházet ke klimatickým změnám. Pro každý zkoumaný rostlinný druh pak zaznamenali horní teplotu, při které bude habitat tohoto druhu ztracen a EIV, které je sumou vážených hodnotících kritérií. Jako váha sloužil na prvním místě typ endemizmu, pak stupeň endemizmu a jak je druh klíčovým pro daný habitat. V menší míře ještě geografické rozšíření a rozpětí nadmořských výšek, ve kterých se vyskytuje. Rozložení dle EIV sloužilo na stanovení priorit při ochraně.
Dle propočtů by mělo být do roku 2030 (konec 1. fáze) ohroženo 5,7 % druhů a na konci století při optimistické variantě 29,8 % druhů, při pesimistické dokonce 49,7 %. Z nich by mělo být plných 91,3 respektive 83,4 % endemitů.
Modelování může být v tomto případě založeno jen na teplotě proto, že srážky se podle scénáře IPCC budou v této oblasti měnit jen zanedbatelně, působení lidského faktoru zde prakticky není a s oteplováním mohou jednotlivé druhy jen stoupat do vyšších nadmořských výšek. Model také nepočítá s vymřením místní fauny. To může výt důsledkem vymření rostlin, na které je vázaná, ale vazba může být i opačná a pokud vyhyne živočišný druh, na který je rostlina vázaná, vyhyne časem i ona. Pravdou je také, že míra endemismu může být u některých druhů nadhodnocená (a tedy i jejich význam pro ochranu) kvůli nedostatečné informaci o jejich biogeografii. Tento údaj může být ale dodatečně zpřesněn, protože čekat na dokonalé znalosti o všech druzích si nemůžeme dovolit.
Záchrana přesazením je asi nejvíce kontroverzí možností, jelikož nemůžeme plně předvídat chování druhu na novém prostředí. Pokud by se to ale dělo, by nejlepším řešením přesazení do asi 1100 km vzdálených And, které jsou i vyšší, takže vysazené druhy budou mít delší možnost „utíkat“ do vyšších nadmořských výšek za příhodnějším klimatem. Primárním cílem by ale mělo být postupné zakládání semenných bank dle ohroženosti a EIV druhu s následnými pokusy o pěstování ve sklenících. Tento přístup umožní efektivnější rozložení finančních zdrojů na záchranu a výzkum jednotlivých druhů, než kdybychom se snažili např. udělat najednou semennou banku všech endemitů. Zároveň by měl být zaveden monitoring stavu vegetace svahů stolových hor, abychom věděli, jak rychle druhy reagují na klimatické změny.