Úskalí monitorování výskytu a početnosti druhů v měřítku celé krajiny
Jak sbírat informace o výskytu druhů v měřítcích celé krajiny? Efektivní metoda, která by nebyla nákladná a přitom poskytovala robustní data, je velmi žádané zboží. V této studii se autoři zaměřili na otestování dvou takových přístupů. První z nich vychází ze srovnání indexů hojnosti druhů v kontrastu s přímými odhady početnosti, a druhý pak z modelu distribuce druhů založených na přítomnosti/absenci druhů na sledované lokalitě. Efektivní a cenově dostupná metoda sběru dat je zvláště horkým tématem, pokud jde o zjišťování výskytu invazních druhů. Tato srovnávací studie však spíše poukazuje na konkrétní nedostatky obou přístupů.
Většina prováděných monitoringů po celém světě vychází z regionálních podmínek, a soustředí se na biodiverzitu menších územních celků. Do budoucna je zapotřebí vytvořit integrovaný systém určený l monitorování biologické rozmanitosti globálně.
- Model obsazenosti habitatů, který využívá data o osídlenosti lokality konkrétním druhem (na vytvořené síti se zaznamenává přítomnost/nepřítomnost sledovaného druhu), podléhá zkreslení v důsledku momentálního neodhalení přítomnosti druhu. Časté jsou také chyby spojené s „falešnou přítomností“ druhu na lokalitě.
- Modely spojené s přítomností druhu na lokalitě přesto představují užitečnou pomůcku při monitoringu vedeném v celo-krajinném měřítku, především díky jejich nízké ceně, a relativní přesnosti při odhadu velikosti celkové populace.
- Alternativou je sledování nějakého nezaměnitelného měřitelného znaku, pobytové stopy, jejíž výskyt koreluje s populační hustotou sledovaného druhu. Tento přístup ke sběru dat je sice méně finančně náročný, ale informace z „pobytových stop a indicií o přítomnosti“ nemusí odrážet reálnou hustotu populace, je špatně testovatelný, a navíc nedává detailní informaci o aktuálních změnách v početnosti populace.
- Problém s nalezením vhodné mapovací metodiky se objevil i u monitoringu tygrů na území Indie. Původní metodika, která vycházela ze sledování stop, se neukázala být příliš spolehlivá. Odhady početnosti, stanovené na bázi záznamů z fotopastí, podávaly mnohem přesnější výsledky. Jenže tato metoda je příliš nákladná, a není vhodná pro použití na velkých územích. Rozšířením původní metodiky (počet nalezených stop a hromádek trusu na kilometr) se podařilo dosáhnout stejného výsledku, srovnatelného s fotopastmi, za zlomek ceny.
- V případě kriticky ohrožené sajgy tatarské vychází mapovací přístupy ze zkušeností dosavadního pětadvacetiletého monitoringu. Modelové scénáře, založené na předpovědích počasí (dešťových srážkách, teplotě) dávají přesné informace o tom, kam při jarním tahu sajgy v Kazachstánu vyrazí.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
