Úmrtnost obojživelníků na silnicích v Evropě

V této studii shrnují autoři znalosti z doposud publikovaných 14 studií o úmrtnosti obojživelníků na evropských silnicích a přinášejí nové údaje ze čtyř lokalit v Polsku. Přepočítávají počty usmrcených jedinců podle druhově specifických indexů, které byly stanoveny pro určení skutečné početnosti usmrcených jedinců na základě výsledků monitoringu.
Zjištěné absolutní hodnoty počtu usmrcených obojživelníků jsou neporovnatelné z důvodu různých metod sledování a různých délek úseků. Na lokalitách s nejvyšší úmrtností obojživelníků dochází k úmrtnosti až několik tisíc jedinců na km a rok.
Na evropských silnicích bylo zaznamenáno usmrcení 26 druhů obojživelníků, tj. u 18 z 20 druhů vyskytujících se v kontinentální Evropě a u dalších 8 endemických druhů z Iberijského poloostrova. Většina publikovaných prací pochází ze střední Evropy a shoduje se ve druhovém složení nejčastěji usmrcovaných obojživelníků: nejčastějšími oběťmi jsou ropucha obecná, skokan hnědý, a po korekci v zachytitelnosti, čolci různých druhů. Usmrcené ropuchy jsou běžné ve všech krajinách, i když kolísá jejich počet, stejně jako kolísá početnost místních populací. Hnědí skokani a čolci převažují ve venkovských oblastech. Úmrtnost zelených skokanů je větší ve venkovské než v příměstské krajině. Kadávery ostatních druhů (ropucha zelená, blatnice, kuňky, rosnička) se vyskytují jen na některých lokalitách, jinde nikoli. Rosnička je coby oběť silniční dopravy zaznamenávána nejméně často.       
Při zjišťování mortality obojživelníků na silnicích je nutné si uvědomit, že jen část populace překračuje úseky silnice a že tudíž zjištěná mortalita je vyšší než mortalita celkové populace. Počet nálezů usmrcených jedinců na silnici je pouze malou částí ze skutečného počtu usmrcených jedinců, jednak proto, že jsou kadávery rychle destruovány projíždějícími vozidly, a jednak proto, že část kadáverů může být přehlédnuta, obzvláště v případě sčítání z auta, které je zatíženo velkou chybou. Ke srovnávání lokalit v míře úmrtnosti na silnících se používá poměr road-kills-to-spawners (R/S), kdy počet mrtvých jedinců vydělíme odhadovaným počtem migrujících rozmnožujících se jedinců. Tato metoda nám umožňuje srovnávat výsledky i mezi různými autory.
Zjištěný poměr R/S 0,23 – 0,40 u ropuchy obecné je srovnatelný s údaji z Nizozemska. Poměr R/S 0,4 – 0,66 u skokana hnědého zjištěný v této studii je tři až čtyřikrát vyšší než údaje zjištěné v Dánsku. Vysoká ztráta populace byla rovněž zaznamenánu u ropuchy zelené, u níž byl odhadnut poměr zabitých jedinců k celkovému počtu migrujících jedinců na polovinu. 
Skokani hnědí a ropuchy obecné jsou nejčastějšími oběťmi silniční dopravy. Oba druhy podnikají migrace na relativně značné vzdálenosti. Ropuchy jsou ale o dost pomalejší, což by je mělo činit při překračování silnic zranitelnějšími. A přesto je skokan hnědý stejně tak negativně ovlivněn dopravní úmrtností, v některých oblastech i více než ropucha obecná. Skokani ostronosí se mezi oběťmi silniční dopravy vyskytují mnohem méně často než skokani hnědí. Nízké zastoupení jejich kadáverů se vyskytuje i v oblastech s jejich středně početnou populací. Hnědí skokani dispergují na více rozmanitých suchozemských biotopů a jsou věrni místu rozmnožování, což může způsobovat jejich větší zranitelnost. Nízké zastoupení kadáverů rosničky je poněkud překvapivé vzhledem k jejímu rozšíření a početnosti ve většině kontinentální Evropy.
Abychom mohli stanovit vliv dopravy na místní populaci daného druhu obojživelníka, musíme nejprve znát početnost jeho populace. A je třeba znát omezení, která vyplývají z různých metod zjišťování velikosti rozmnožující se populace. Např. počet vokalizujících samců je v daném čase významně odlišný od skutečného počtu samců v populaci. I maximální počet zjištěných rozmnožujících se jedinců je jen částí skutečné velikosti populace. Např. ne všechny ropuchy se rozmnožují každoročně. Autoři proto obhajují poměr R/S, kdy počet mrtvých jedinců vydělíme odhadovaným počtem jedinců migrujících na místa rozmnožování. Je nicméně třeba si být vědom toho, že R/S nadhodnocuje dopravní mortalitu, protože migrující jedinci nepředstavují celou populaci. R/S ale zůstává jediným měřitelným a relativně snadno zjistitelným údajem umožňujícím srovnání mezi jednotlivými oblastmi oproti zjišťování velikosti lokální populace. Podhodnocení velikosti populace může být vyrovnáno podhodnocení skutečné mortality v porovnání se zjištěným počtem kadáverů a nadhodnocením míry zachytitelnosti.        
Do budoucna je žádoucí provést průzkumy týkající se druhově specifických populačních struktur a rozptylu, které by umožnily odvodit poměr mezi migrujícími jedinci a celkovou velikostí populace a tedy i lépe zachytit vliv dopravní mortality na lokální populaci. Z aplikovaných výzkumů je žádoucí se zaměřit na sledování zachytitelnosti kadáverů u jednotlivých druhů obojživelníků.