Umělé přikrmování láká luňáky červené do měst
Při zahájení reintrodukčního programu luňáka červeného (Milvus milvus) před 20 lety ve Velké Británii se nepočítalo s tím, že by byl tento dravec schopen znovu rekolonizovat centra měst a zastavěné oblasti. Autoři ale upozorňují na příklad města Reading, kde se díky umělému přikrmování daří přilákat až 13-29 luňáků denně.
Dostupná potrava v blízkém okolí silnic - v průměru na kilometr cesty připadalo cca 2300 g masa, ve 41 % případů se jednalo o zvířata uhynulá v důsledku srážek s automobily. Distribuce tohoto potravního zdroje byla poměrně omezená (Ø 16 exemplářů/km). Jediné ne-srážkové zdroje se týkaly druhů kos černý (Turdus merula) a myšice křovinná (Apodemus sylvaticus).
Přikrmování luňáků v zahradách – celkem bylo při dotazníkové kampani získáno 949 reakcí (poprvé 503, podruhé 446), tedy cca 1,0 % domácností v Readingu. Podle odpovědí se na přikrmování podílí 4,53 % dotázaných (95% CI: 3.30–6.06). Odvozen byl počet „krmících domácností“ pro Reading - 4349 (95 % CI: 3168–5818).
Teoretické množství luňáků, kteří mohou z této potravní nabídky vyžít, – denně se dokáže sběrem uhynulých zvířat ze silnice uživit 13-29 luňáků. Přikrmování v zahradách teoreticky umožňuje najít potravu dalším 142-320 jedincům.
Z odvozených dat jednotlivých monitoringů (2011/2012) v severo-jižních (NS) a východo-západních (EW) transektech byla zaznamenána přítomnost 10 (NS=6, EW=14) a 3 (NS=2, EW=4) a 4 (NS=3, EW=5) jedinců na kilometr čtvereční. Roznásobením na plochu Readingu se tak může v okolí města vyskytovat až 444 luňáků (278-609).
Odvozením nejnižších a průměrných a v terénu odpozorovaných hodnot se počet luňáků navštěvujících Reading každý den pohybuje mezi 140 a 440 jedinci.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
