Úloha příbřežních koridorů při podpoře regionální biodiverzity

 
Autoři hypotetizují, že příbřežní koridory mohou hrát nedocenitelnou úlohu při obnově vodních ekosystémů, plánování na úrovni hospodaření s vodou v krajině, i v nastartování spolupráce na pomezí společensko-institucionalizovaného úsilí.
 
Plánování ochrany, obnovy či podpory příbřežních koridorů musí být prováděno v širší perspektivě a komplexní souvztažnosti. Plánování na úrovni jednotlivých komponent (ryby, vegetace, obnova jednotlivých úseků toku) jsou ekologicky neúplná. Základním krokem by mělo být udržení hydrologické konektivity a rozmanitosti příbřežních koridorů po celou délku jejich cesty k ústí.

Využitelné výstupy: 

 

  • Ačkoliv byly příbřežní koridory již dávno doceněny z hlediska své vysoké biodiverzity, dosud není zcela jasné, kolik se v nich skutečně vyskytuje (nebo je na ně navázáno) živočišných druhů. Zejména drastické je to v souvislosti s faktem, že 80 % těchto oblastí zmizelo v USA z map za posledních 200 let.

 

  • Až 13 % z celkového druhového bohatství švédské flóry (cca 260 druhů) se vyskytuje podél jediného příbřežního koridoru, podobně pak 4000 – 5000 druhů stromů, tj. 20 % druhů Amazonie je vázáno na tato území, stejně tak až 900 druhů cévnatých rostlin je svým výskytem spojeno s příbřežními koridory ve Francii.

 

  • Vysokou diverzitu příbřežních koridorů vysvětluje několik variant 1) vysoká intenzita a frekvence povodní 2) variace v topografii a struktuře půd na úrovni malého měřítka, umožňující laterální migraci 3) proměnlivost klimatu povodí, sloužící jako spojnice biomů s vysokou nadmořskou výškou až po nížiny 4) setrvalý disturbanční režim a vysoká migrační kapacita koridorů.

 

  • V roce 1990 už bylo téměř 70 % vnitrozemských tekoucích vod nějakým způsobem pozměněno (kontrolováno, regulováno, modifikováno) předtím, než odtekly do oceánu.
Zdroj: 
Naiman, J. R., Decamps, H., Pollock, M., The Role of Riparian Corridors in Maintaining Regional Biodiversity, Ecological Applications, Vol. 3, No. 2 (May, 1993), pp.: 209-212
Zadal: 
Radomír Dohnal