Účinnost rybího přechodu pro vranku, okouna a plotici v regulované nížinné řece

Zachování, resp. obnovení konektivity řek se stává v posledních desetiletích důležitým tématem a vede k výstavbě nejrůznějších typů rybích přechodů, které umožňují rybám překonat jinak neprůchodné překážky v toku. Dosavadní studie ale ukázaly, že účinnost rybích přechodů je velmi proměnlivá. Většina studií byla zaměřena na lososovité ryby, které se svojí schopností překonávat překážky liší od ostatních druhů ryb.
V této studii byla hodnocena účinnost komorového rybího přechodu pro vranku obecnou (Cottus gobio), plotici obecnou (Rutilus rutilus) a okouna říčního (Perca fluviatilis) v regulované nížinné řece ve Flandrech v Belgii. Komorový přechod sestává z osmi částí oddělených nízkými betonovými jízky.
Celkem bylo odchyceno 1270 vranek, individuálně označeno elastomery a vypuštěno pod jezem. Z tohoto počtu bylo 479 (38%) znovu odchyceno během celého období sledování. Žádná z vranek ale nebyla zjištěna v nadjezí, vždy byly zjištěny v podjezí nebo v některé z prvních šesti komor rybího přechodu.
Z 209 odchycených a označených okounů jich bylo šestnáct (8%) alespoň jednou chyceno nad jezem. Z 203 odchycených a označených plotic jich bylo 58 (29%) odchyceno alespoň jednou nad rybím přechodem. Rychlost toku se významně lišila mezi jednotlivými sedmi přepady rybího přechodu. Nejvyšší rychlost byla zaznamenána v komorách 6 a 7.  
Označené vranky byly přítomny pouze v prvních šesti komorách. Pravděpodobnou příčinou nedokončeného průchodu rybím přechodem jsou příliš vysoké rychlosti toku. Plavební schopnosti jsou u vranky považovány za omezené. Rychlosti toku v komorách 6 a 7 kolísaly mezi 0,42 a 0,62 m.s-1, resp. mezi 0,31 a 0,44 m.s-1 a vranky nebyly nikdy pozorovány v navazujících komorách. Pravděpodobně kritické rychlosti v komoře 6 (a 7) znemožnily úspěšný průchod vranky celým rybím přechodem. Alternativním vysvětlením je, že žádná z označených vranek neměla úmysl projít celým rybím přechodem do nadjezí. Komorový rybí přechod může sloužit jako vhodné stanoviště pro stálý výskyt vranky i jako trdliště kvůli přítomnosti kamenů. Kameny neslouží pro vranky jen jako úkryty, ale také jako substrát, na který uchycují svá vajíčka. Nicméně, nejeví se jako pravděpodobné, že by žádná z vranek, které vstupují do komorového přechodu, se nechtěla dostat přes všechny komory do nadjezí. Autoři rovněž nevylučují možný negativní vliv elektrošoku na pohyb vranek.
Na rozdíl od vranky, 8% odchycených okounů a 29% odchycených plotic bylo nalezeno při zpětném odchytu v nadjezí. Rychlosti toku v různých komorách nepřekročily plavecké schopnosti okouna a plotice, což je v souladu se zjištěními z jiných studií. U obou druhů byli nad rybím přechodem zjištěni pouze ti jedinci, kteří byli původně odchyceni v nadjezí a umístěni pod jezem. Částečným vysvětlením může být početnější skupina jedinců odchycených v nadjezí a tedy vyšší pravděpodobnost zpětného odchytu. Jiným možným vysvětlením je, že ryby z nadjezí měly tendenci vracet se na své původní stanoviště. Nicméně, ne všechny ryby z nadjezí putovaly rybím přechodem zpět na původní stanoviště. Rozdíly mohou být i individuální, kdy část populace je více stálá a využívá domovské okrsky a část populace jé méně vázána na původní stanoviště a prozkoumává nové lokality.
Ukazuje se, že úspěšnému průchodu vranky rybím přechodem brání příliš vysoká rychlost v komoře 6 (a pravděpodobně také 7). Volný průchod je ale klíčový pro dlouhodobé přežívání populace ohrožené vranky. Pro snížení rychlosti toku mohou být těsně nad a pod přepad umístěny kameny. Rovněž může být upraven profil přepadu – namísto současného ve tvaru V může být umístěn vertikální přepad. Jinou možností je nahrazení komorového rybího přechodu obtokovým kanálem, který se podobá přirozenému toku vzhledem k morfologii, složení substrátu a hydraulickým podmínkám. Bez ohledu na zvolenou strategii je nutný následný monitoring účinnosti rybího přechodu.