Úbytek v rozšíření a početnosti sýčka obecného v České republice

Velkoplošné krajinné změny a intenzifikace zemědělské výroby v posledních šedesáti letech významně ovlivnily široké spektrum živočichů obývajících zemědělskou krajinu. Výsledkem intenzifikace zemědělství bylo např. scelování pozemků, odstraňování křovin a neplodné půdy, odvodňování pozemků, zvýšená míra hnojení. Rovněž došlo k významnému snížení rozlohy pastvin a k odvodnění a přihnojování mnoha travních pozemků. Tyto změny se odrazily v rychlém úbytku biologické rozmanitosti a poklesu početnosti populací mnoha druhů. Jedním z druhů, který byl uvedenými změnami dotčen, je sýček obecný, jehož stavy poklesly ve většině evropských zemích. V České republice došlo mezi lety 1993 – 1995 a 1998 – 1999 k poklesu početnosti jeho populace o více než polovinu. Cílem této studie bylo vyhodnotit současný trend v populaci sýčka obecného v ČR a analyzovat příčiny poklesu jeho populací. Populační hustota sýčka byla sledována v letech 2005 a 2006 ve 35 oblastech. Rovněž bylo hodnoceno zastoupení travních porostů na lokalitách s výskytem sýčka i ostatních.
Lokality s výskytem sýčka obsahovaly významně více travních porostů než oblasti, kde sýček chyběl. Neobsazené lokality v jádrových oblastech s výskytem sýčka obsahovaly více trávníků než v ostatních sledovaných oblastech. Byla potvrzena silná preference pro hnízdění v lidských stavbách oproti přirozeným dutinám. Převažovala hnízda v zemědělských budovách, méně bylo hnízd v obytných domech, hnízdění v přirozené dutině bylo zaznamenáno v jediném případě.
Ještě na začátku 20. století byl sýček běžnou sovou zemědělské krajiny. Od 50. let docházelo k jeho úbytku. Údaje ze všech tří sčítacích období (1993 – 1995, 1998 – 1999 a 2005 – 2006) potvrzují negativní trend v početnosti na celém území ČR. Populační hustota poklesla z 0,32 párů/10km2, přes 0,12 párů/10km2 na 0,1 párů/10km2 v letech 2005 – 2006. Sýček  vymizel z mnoha lokalit a jeho populace je soustředěna v několika jádrových oblastech s relativně vysokou populační hustotou. Tyto jádrové oblasti jsou víceméně izolovanými ostrovy, neboť zde téměř nedochází k imigraci jedinců z okolní krajiny. Izolovanost je zvýšena tím, že sýčci jsou věrni své lokalitě a migrují jen na krátké vzdálenosti.
Různé trávníky s vysokou dostupností drobných savců a bezobratlých jsou hlavním potravním biotopem sýčka ve střední Evropě. Výsledky této studie potvrzují význam výskytu trávníků v jeho teritoriu. Výskyt sýčka ale nezávisí jen na zastoupení různých typů luk, ale také na velikosti jednotlivých plošek. Sýčkové preferují malé plochy trávníků oddělené stromy, živými ploty, zídkami, ploty. Podstatný je výskyt krátkostébelných trávníků. Na hustě zarostlých lukách na konci jara je kořist pro sýčka méně dostupná než na pastvinách. Změny v zemědělské krajině a ústup od tradičního hospodaření (pastva) na travnatých biotopech ve prospěch přihnojovaných a sečených luk jsou jednou z hlavních příčin dlouhodobého úbytku sýčka v ČR. Nedávný pokles početnosti sýčka může být důsledkem slabých izolovaných populací, u kterých není mortalita vyvážena imigrací jedinců.