Translokace slepýše křehkého: příkladová studie z Anglie

Všechny druhy plazů ve Velké Británii jsou více či méně ohrožené vyhubením. Z tohoto důvodu je ochrana všech populací relativně intenzivní a v případě ohrožení jejich existence se k translokačním projektům ve srovnání s jinými evropskými státy přistupuje poměrně často. Publikace Renaty Platenberg a Richarda Griffithse dokumentuje průběh translokace části populace slepýše křehkého (Anguis fragilis) v hrabství Kent v jihovýchodní Anglii z lokality ohrožené výstavbou obytných domů na místo, na kterém slepýši dosud nežili. V roce 1995 se ochranářům podařilo během 75 návštěv odchytit celkem 103 jedinců slepýše. Je zajímavé, že množství odchycených jedinců bylo při jednotlivých návštěvách po celé období od 18. června do 19. října velmi podobné a vyrovnané a zjevně neznamenalo pro původní populaci velké zatížení. Je to pravděpodobně dáno vysokou početností zdrojové populace a zároveň je to možné přičíst obtížnosti vyhledávání a odchytu slepýšů v terénu. Odchycení slepýši byli vypouštěni na nové lokalitě poblíž předem instalovaných umělých úkrytů (pláty plechu) a v následujících dvou sezónách byla monitorována úspěšnost obsazování lokality a přežívání jedinců. V roce 1996 byla lokalita navštívena ve 152 případech a během této doby se podařilo identifikovat celkem 43 vypuštěných jedinců. V dalších 76 případech nebylo možno jedince identifikovat z důvodu útěku při odchytu nebo nízkého věku (určování mladých jedinců podle struktury šupin a štítků na těle je nespolehlivé). O rok později byla lokalita kontrolována 128krát. V období 34 týdnů se podařilo dohledat již jen 33 identifikovatelných jedinců. Z nich 15 nebylo zjištěno v předchozím roce. Celkem tedy za dva roky monitoringu bylo alespoň jednou odchyceno 62 jedinců z původních 103 vypuštěných (60,2%). Poměrně znepokojivý je fakt, že za celou dobu monitoringu nebyla nalezena žádná čerstvě narozená mláďata, ačkoliv bylo pozorováno páření i březí samice (dvě odrostlá mláďata odchycená v roce 1997 ale mohou být mláďaty narozenými v roce 1996). Jedním z velmi zajímavých výsledků je ale srovnání vztahu velikosti těla a jeho hmotnosti mezi přirozenou původní populací a populací introdukovanou. Takové srovnání je (i přes svou velkou důležitost) poměrně málo často prováděno, a přitom může přinést nové informace. Výsledky z Anglie ukazují, že obě populace rostou velmi podobným tempem, u nově založené populace je ale hmotnost těla při stejné velikosti menší, jsou tedy v horší tělesné kondici. Zda spolu souvisí horší tělesná kondice a míra přežívání nebo malé množství pozorovaných mláďat je otázkou, na kterou publikované výsledky neodpovídají, sami autoři ale na základě pozorovaných skutečností považují z dlouhodobého hlediska budoucnost introdukované populace spíše za nepříliš optimistickou.