Světelné znečištění v městských lesních okrajových oblastech negativně ovlivňuje hmyzožravé netopýry

Urbanizace je jednou z hlavních příčin celosvětové ztráty biodiverzity. Fragmentace stanovišť spolu s hlukovým znečištěním, znečištěním ovzduší, sníženou kvalitou vody, úbytkem vegetačního pokryvu a struktury a umělým osvětlením přispívá k degradaci přirozených stanovišť volně žijících živočichů ve městech. Propojování lesních stanovišť ve městech může zmírnit ztrátu druhů a biotickou homogenizaci prostřednictvím usnadnění pohybu a genetické diverzity původních zvířat napříč degradovanou městskou krajinou.

V této práci byl posouzen vliv umělého osvětlení na okrajích lesů na hmyzožravé netopýry. Akusticky bylo prozkoumáno 31 lesních okrajových oblastí napříč velkou částí Sydney, Austrálie, a porovnáno s druhovým složením a stupněm aktivity netopýrů vyskytujících se uvnitř městských lesů. Sydney je městem s mnoha původními lesy přiléhajícími k městskému prostředí, a to jak v souvislých národních parcích, tak i na menších izolovaných plochách obklopených domy. Taktéž bylo provedeno vzorkování společenstva letajícího hmyzu za účelem zjištění, zda změny v hmyzí početnosti, ke kterým dochází pod umělým osvětlením, způsobují změny v aktivitě hmyzožravých netopýrů. V rámci akustické studie bylo zaznamenáno 9965 netopýrů 16 různých druhů nebo skupin druhů. Aktivita všech netopýrů, u nichž se předpokládá, že jsou citliví na umělé osvětlení, byla uvnitř lesů na rozdíl od lesních okrajových oblastí konsistentně vyšší.

Bylo zjištěno, že pomaleji létající netopýři nebo netopýři s relativně vysokou frevencí echolokace se přizpůsobili nepřehledné vegetaci. Druhy Chalinolobus morio, Miniopterus australis, Vespadelus vulturnus a Nyctophilus byly negativně ovlivněny umělým osvětlením v lesních okrajových oblastech. Výletová aktivita druhu Vespadelus vulturnus byla v lesních okrajových oblastech výrazně zpožděna díky přítomnosti pouličního osvětlení. Naopak rychleji létající netopýři, jako Chalinolobus gouldii, Ozimops ridei, Austronomous australis, Saccolaimus flaviventris a Miniopterus orianae oceanensis, nebyli umělým osvětlením v lesních okrajových oblastech ovlivněni. Umělé osvětlení v městských lesních okrajových oblastech má na netopýry a hmyz rozmanité dopady, a může snižovat dostupnost stanovišť a konektivitu pro druhy citlivé na světlo.