Stanovení „prostorových“ priorit v ochranném managementu
Tradiční procesy „prioritizace“ tedy stanovení pořadí důležitosti a posloupnosti kroků ochranářských aktivit se většinou soustředí na analýzu současného stavu na konkrétních lokalitách. Tyto ukazatele, vycházející ze současného stavu biodiverzity, ale obvykle neodrážejí budoucí vývoj, který může vyústit v přehodnocení učiněných opatření. Podle autorů této studie je zapotřebí při rozhodování o prioritách soustředit se stejnou měrou jak na zhodnocení aktuálního stavu, tak na další vývoj, a teprve s ohledem na něj navrhnout systém účinných opatření.
Na základě informací o geografické distribuci skupin říčních ekosystémů, podobnosti jejich skladby, srovnatelném druhovém bohatství, stávajících podmínkách stavu (ve srovnání se stavem ideálním) a jejich napojením v úrovni dolních a horních toků byly autory stanoveny prioritní cíle další ochrany říčních toků na Novém Zélandu.
Metodika poskytuje podklady pro ochranářskou analýzu ochrany vodních toků ve „velkém rozlišení“, ať z hlediska stávajícího stavu ekosystému, tak z hlediska očekávaného vývoje (snižování dopadu lidských aktivit za účelem zachování retence vody v krajině).
Navrhované činnosti, součást ochranného managementu, byly rozděleny podle kategorií podle intenzity a nákladnosti na: výsadbu pobřežních porostů, vybudování mokřin v oblasti výtoků, vytvoření „nárazových a tlumících“ zón z břehové vegetace a další.
Analýza jednotlivých opatření „ochranářských zásahů“ se týkala oblasti o rozloze 22 000 kilometrů čtverečních. Toky jsou tu především ve svých dolních částech ohroženy postupnou intenzifikací zemědělství.
Ideální konzervační opatření se budou soustředit na rozdíl, který jednotlivé učiněné kroky způsobí na biodiverzitě konkrétních stanovišť. Predikce budoucích vlivů může odstranit hrozby, které mohou ohrozit stávající kvality na nyní stabilizované lokalitě.
Na sledovaném území o rozloze přibližně 22 000 kilometrů čtverečních se nachází celkem 32 000 kilometrů vodotečí. Celá oblast se vyznačuje poměrně vysokým stupněm územní ochrany (na 34 % území se nachází různé typy chráněných lokalit, či lokalit s omezenými způsoby hospodaření). Celá oblast je ale primárně „ohrožována“ intenzifikací zemědělství, konkrétně chovem skotu. Za posledních dvacet let se tu počet chovaných hospodářských zvířat zvýšil z 20 000 na 600 000.
Pokud by se vycházelo jen ze zhodnocení „současného“ stavu, spadaly by do analýzy jen ty lokace, které působí nejvíce reprezentativním dojmem z hlediska vysokého zastoupení druhů, a v geografickém kontextu jsou už nějakým způsobem chráněny. Tato území jsou však napříč celou sledovanou oblastí velmi roztříštěná. Pokud se zaměříme na těch 10 % „top“ území, zjistíme, že prioritně jsou více ohrožená na dolních tocích.
Začlenění analýz „prioritizace“ nám umožní lépe predikovat, kde se opatření projeví maximálním výsledkem, a kde se jejich nepřítomnost projeví jen minimální ztrátou „reprezentativnosti“. Využití této analýzy nám umožňuje také zapracovat prvky efektivní ekonomiky do celého konzervačního procesu.
Navrhovaná metodika „prioritizace“ je využitelná i v oblasti plánování ochranných opatření suchozemských biotopů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
