Spontánní sukcese ve vápencových lomech – účinný způsob ochrany ohrožených členovců a rostlin

Ochranářský význam lomů byl již zdokumentován u mnoha skupin organismů, např. u cévnatých rostlin, denních motýlů, pavouků a včel. V Českém krasu proběhlo v roce 2007 porovnání vlivu technické rekultivace a spontánní sukcese na cévnaté rostlina a deset skupin členovců. Vysoký ochranářský význam vápencových lomů odráží vysoké zastoupení (10%) druhů z červeného seznamu a xerických druhů (14%). Ačkoli se rekultivační a sukcesní plochy nelišily u většiny skupin z hlediska druhové pestrosti, počet ohrožených druhů a xerických specialistů byl významně vyšší u sukcesních ploch než u rekultivačních. Kolonizace vysokého počtů ohrožených a specializovaných druhů značí, že ponechání spontánní sukcesi je z hlediska ochrany biodiverzity úspěšná metoda. Spontánní sukcese by proto měla být preferovanou metodou, pokud jiný veřejný zájem nevyžaduje technické řešení. Jako zvláště vhodná se jeví spontánní sukcese uvnitř zvláště chráněných území nebo u lokalit navazujících na hodnotná společenstva, protože tyto lokality mají vysoký ochranářský potenciál. Aktivní opatření by měly směřovat pouze k potlačení invazních druhů nebo lokálním blokování sukcese ve prospěch ohrožených druhů živočichů nebo rostlin.

Využitelné výstupy: 

Potěžební plochy, jako jsou lomy, výsypky a důlní díla, často představují refugia pro vzácné druhy různých taxonomických skupin. Ochranářský význam lomů již byl zdokumentován např. u cévnatých rostlin, denních motýlů, pavouků a včel. Společným charakteristickým rysem lomů je značné zastoupení raně sukcesních ploch, velká heterogenita reliéfu, nízká produktivita a extrémní abiotické podmínky. Podobné podmínky jsou v současné krajině vzácné, protože zde převažuje snaha o maximální produktivitu a využití každé plochy. Z tohoto důvodu jsou druhy organismů vázáné na raná sukcesní stadia a řídce porostlé plochy vzácné. Způsob potěžební rekultivace značně ovlivňuje schopnost jednotlivých druhů kolonizovat území, a tudíž i ochranářský potenciál lokality. Ve střední Evropě jsou uplatňovány dva přístupy 1) technická rekultivace sestávající z navezení ornice a osázení travinobylinnou směsí a sazenicemi stromů 2) spontánní sukcese, kdy dochází pouze k potlačování invazních a expanzivních druhů rostlin. Doposud neexistovalo pro ochranu biodiverzity potěžebních ploch žádné souhrnné zhodnocení obou přístupů. V této studii autoři porovnávají vliv technických rekultivací a spontánní sukcese na cévnaté rostliny a 10 skupin členovců ve vytěžených vápencových lomech v Českém krasu v roce 2007. U členovců byla pozornost věnována orthopteroidům (rovnokřídlí, škvoři, švábi), plošticím, denním motýlům, pavoukům, zemním broukům, stonožkám, mnohonožkám a stínkovitým stejnonožcům. Studie proběhla na pěti párech ploch, z nichž jedna je vždy ponechaná sukcesi a jedna technicky rekultivovaná. Vegetace byla sledována v pěti kvadrátech 3 x 3 m tvořících linii ve středu každé plochy. Ve středu každého kvadrátu byla umístěna padací past, která byla exponována od května do srpna 2007. Rovněž bylo čtyřikrát provedeno smýkání vegetace. Denní motýli byli zjišťováni na dvou liniových 50m transektech na plochu. Druhová pestrost byla vyšší na plochách se spontánní sukcesí pouze u denních motýlů, u ostatních skupin se u obou typů ploch nelišila. Ochranářská hodnota byla vyšší na plochách se spontánní sukcesí u cévnatých rostlin, orthopteroidů, pavouků, denních motýlů a ploštic. Více specializovaných suchomilných druhů na plochách se spontánní sukcesí se projevilo u cévnatých rostlin, orthopteroidů, pavouků, denních motýlů a ploštic. U zemních brouků byl zaznamenán nízký počet ohrožených a specializovaných druhů, jak u sukcesních tak u rekultivačních ploch. Plochy se spontánní sukcesí obsahovaly více obnaženého substrátu a v blízkosti dominovaly trávníky, sutě a skály. Vzácné druhy pozitivně reagovaly na zastoupení trávníků a negativně na zastoupení ruderální vegetace. Vysoký ochranářský význam vápencových lomů odráží vysoké zastoupení (10%) druhů z červeného seznamu a suchomilných druhů (14%). Ačkoli se rekultivační a sukcesní plochy nelišily u většiny skupin z hlediska druhové pestrosti, počet ohrožených druhů a suchomilných specialistů byl významně vyšší u sukcesních ploch než u rekultivačních. Kolonizace vysokého počtů ohrožených a specializovaných druhů značí, že ponechání spontánní sukcesi je z hlediska ochrany biodiverzity úspěšná metoda. Naopak, rekultivační plochy nebyly upřednostňovány žádnou ze sledovaných skupin. Dokonce ani půdní členovci (stonožky, mnohonožky a stínky), kteří nejsou dobře adaptovaní na xerické podmínky, nevykazovali vyšší druhovou pestrost na rekultivačních plochách. Vegetace vzniknuvší na plochách s technickou rekultivací, sestávající ponejvíce z druhů s vysokou konkurenční schopností, zamezuje kolonizaci citlivějším druhům rostlin z okolí. Nižší zastoupení vzácných a specializovaných druhů je patrně způsobeno mj. destrukcí raně sukcesních ploch, vnosem živin a semen rostlin a sníženou heterogenitou mikrostanovišť. Zjištění, že technicky rekultivované plochy nepřispívají k ochraně ohrožených a specializovaných druhů, odpovídá výsledkům jiných studií zaměřených na jednotlivé taxony. Spontánní sukcese by proto měla být preferovanou metodou, pokud jiný veřejný zájem nevyžaduje technické řešení. Jako zvláště vhodná se jeví spontánní sukcese uvnitř zvláště chráněných území nebo u lokalit navazujících na hodnotná společenstva, protože tyto lokality mají vysoký ochranářský potenciál. Aktivní opatření by měly směřovat pouze k potlačení invazních druhů nebo lokálním blokování sukcese ve prospěch ohrožených druhů živočichů nebo rostlin.

Grafické přílohy: 
Výsledky párového t- testu porovnávající plochy s technickou rekultivací a plochy se spontánní sukcesí: a) druhová pestrost, b) ochranářský hodnota - počet jedinců na ploše vážený zařazením v červeném seznamu, c) xerická specializace - počet jedinců na ploše vážený biotopovou specializací
Zdroj: 
Tropek R., Kadlec T., Karesova P., Spitzer L., Kocarek P., Malenovsky I., Banar P., Tuf I.H., Hejda M., Konvicka M. 2009: Spontaneous succession in limestone quarries as an effective restoration tool for endangered arthropods and plants. Journal of Applied Ecology 47: 139-147.
Zadal: 
Jiří Pokorný