Spontánní sukcese na různých středoevropských těžebních lokalitách

V této studii autoři porovnávají spontánní sukcesi odehrávající se na různých lokalitách narušených těžební činností – lomech, výsypkách po těžbě černého uhlí, pískovnách, štěrkovnách a degradovaných rašeliništích. Posuzují zejména podobnost ve složení vegetace, směr sukcese, druhovou pestrost a výskyt různých cílových druhů rostlin. Cílové druhy byly zařazovány do kategorií stanovišť suché, mezofilní a vlhké louky, křoviny, lesy a mokřady.
Hlavním směrem všech sukcesních sérií je obnovení lesního prostředí, které je charakteristickou potenciální vegetací sledované oblasti. Sukcese směrem k lesu je typická pro vlhké klima. Rákosiny nebo ostřicové porosty se vyvinuly na nejvlhčích lokalitách. To bývá nejčastějším scénářem na těžených rašeliništích, za předpokladu, že se hladina spodní vody udržela dostatečně vysoko. Na suchých lokalitách se formují suché trávníky s křovinami. Dřeviny se obvykle neuchycují na velmi mělkých skalnatých substrátech nebo na velmi suchých písčitých půdách, v závislosti na klimatické oblasti. Oba typy otevřených stanovišť jsou vysoce cenné z ochranářského hlediska, protože se zde vyskytuje mnoho heliofilních druhů a druhů typických pro stanoviště chudá na živiny. Významnost těchto stanovišť byla dokumentována pro cévnaté rostliny i pro hmyz. Jediným invazním druhem, který může tyto lokality ohrozit, je trnovník akát. Tento druh obvykle tvoří husté druhově chudé porosty s mnoha negativními vlivy na biotu.
Na těchto postindustriálních lokalitách se nejčastěji vyskytují stanoviště chudá na živiny (ačkoli bohatší stanoviště se vyskytují na většině lokalit, např. v terénních depresích, kde se ukládá organická hmota). Mnoho druhů ustupujících z eutrofizované středoevropské krajiny zde nalézá útočiště. Kromě podmínek stanoviště ovlivňuje složení společenstva výskyt druhů v okolním prostředí.
Téměř u všech sledovaných sukcesních řad docházelo k navyšování počtu druhů v čase. Je obecně známo, že ne všechny druhy jsou schopny se usídlit a přežít v počátečních stadiích sukcese. To je obzvláště patrné v případě primární sukcese, kdy některé druhy vyžadují vylepšení stanovištních podmínek. Tato skutečnost vysvětluje vzrůstající počet druhů v průběhu sukcese. Na druhou stranu konkurenční vztahy mohou pracovat proti tomuto trendu, obzvláště v pozdějších stadiích. Pozorované navýšení počtu cílových druhů je příznivé pro obnovu těžených lokalit v této studii. Výjimkou jsou těžená rašeliniště, kde v průběhu sukcese dochází k poklesu celkového počtu druhů i počtu cílových druhů. To je pravděpodobně způsobeno konkurencí pod hustým zápojem dřevin. Počet rašeliništních specialistů je v pozdních stadiích sukcese na těchto lokalitách nízký.
Rozvoj polopřirozené vegetace je na všech lokalitách poměrně rychlý. Kromě extrémně toxických, těžce erodovaných nebo vysoce exponovaných lokalit se souvislá vegetace vyvine během 10 – 20 let. Hlavním cílem technických rekultivací je obnova souvislé vegetace. Ani v případě technických rekultivací nedochází k okamžitému vytvoření souvislé vegetace. Spontánní sukcese proto vede k vytvoření žádoucího výsledku ve srovnatelném čase. Naopak, z hlediska ochrany přírody je žádoucí zpomalit sukcesi např. pastvou, výběrovou těžbou nebo odstraňováním křovin, protože otevřená stanoviště jsou často ekologicky hodnotnější než lesní formace. Proto pouze mírná manipulace sukcese nebo zcela spontánní sukcese by měla být upřednostněna před technickými rekultivacemi.
Sukcesní řady jsou podobnější v počátečních stadiích sukcese, kdy převažují synantropní druhy, než v pozdějších stadiích. V pozdějších stadiích se složení vegetace značně odlišovalo, zejména v závislosti na místních vlhkostních podmínkách. Sukcese směřuje k lesním formacím, které se vytvoří během dvaceti let, s výjimkou velmi suchých a velmi mokrých stanovišť, kde je růst dřevin omezen. Celkový počet druhů a počet cílových druhů obvykle v průběhu sukcese narůstá.