Spontánní sukcese na pískovnách v ČR– jak se obnovují společenstva
Studie se zabývá změnami ekologických skupin rostlinných druhů během sukcese na opuštěných pískovnách a mírou úspěšnosti cílových nebo naopak nežádoucích druhů. Dále uvažuje o důležitosti druhů v přímém okolí, zvláště pak těch nežádoucích a invazních. Autoři článku stručně a jasně definují hlavní závěry, doporučující v rekultivační praxi spontánní sukcesi:
- Spontánní obnova cílových společenstev (např. luk, lesů, či mokřadů) ve studovaných pískovnách proběhla úspěšně během přibližně 25 let. Technická obnova není proto potřeba.
- Přítomnost polopřirozených a přirozených společenstev v okolí proces spontánní sukcese urychlila. Proto je důležité, myslet na tuto skutečnost už během těžby a zachovat v přímém okolí alespoň zbytky původní vegetace.
- Invazní druhy, jako např. akát (Robinia pseudoacacia) jsou v sušších a teplých oblastech nebezpečné, proto by měly být důsledně odstraňovány, nejen z okolí pískoven.
Zkoumané pískovny, po celé ČR, byly opuštěné rok až 75 let. Kromě vegetace přímo na pískovnách, byla zaznamenána i vegetace 100 m v jejich okolí. Dále bylo odhadnuto procentuální zastoupení kategorií půdního krytu (pole, sídla, luční porosty, mokřady, pastviny, les) do 1 km od pískovny.
Bylo zjištěno, že nejsilnějším faktorem určujícím charakter vegetace je vlhkost. Suchá místa pískoven v nížinách začala zarůstat jednoletými a vytrvalými teplomilnými ruderálními druhy, ale také některými druhy, typickými spíše pro starší sukcesní série a suché trávníky (např. paličkovcem šedavým Corynephorus canescens, C4a). V případě této série běží sukcese ke dvěma různým typům vegetace: buďto k suchým trávníkům s roztroušenými dřevinami, nebo k akátinám (v případě přítomnosti akátu v okolí).
Suchá místa pískoven ve vyšších nadmořských výškách vykazovala v počátečních stádiích dominanci vytrvalých mezických ruderálních a lučních druhů. Křivka sukcese v tomto případě směřuje k listnatému opadavému lesu a to zhruba po 40-ti letech běžící spontánní sukcese.
Vlhká místa pískoven se vyznačují počátečními stádii bez ruderálních druhů, ale dominují tu druhy vlhkých luk. Tyto části zarůstají do podoby zamokřených lesních porostů, kde dominují vrby a olše (také po cca 40-ti letech).
Co se týče těch nejvlhčích míst, mělkých zaplavovaných tůní, iniciální stádia zarůstají jednoletými druhy vlhkých, živinami bohatých půd. Starší stádia hostí druhy rákosin a vysokých ostřic.
Přítomnost druhů suchých trávníků, mokřadních a lesních druhů na pískovnách je silně podmíněna přítomností těchto druhů v okolí. Výskyt nežádoucích druhů (ruderální/nepůvodní druhy) klesá ve většině pískoven, krom suchých míst pískoven v nížinách, kvůli časté invazi akátu (Robinia peudoacacia).
Téměř ¾ cílových druhů (luční a lesní druhy) vyskytujících se v okolí, dokázaly osídlit i pískovnu. V osidlování z okolí byly nejúspěšnější druhy mokřadní, 90% mokřadních druhů z okolí osídlilo i pískovnu. Bohužel ¾ úspěšnost v kolonizování z okolí mají i nepůvodní druhy.
Průkazný vliv na složení vegetace suchých míst na pískovnách v nížinách měla i přítomnost semenných stromů akátu ve 100 m okolí. V případě blízkosti akátů směřovala sukcese na pískovnách k akátinám s druhově chudým bylinným patrem (nitrofilní druhy jako Impatiens parviflora, Chelidonium majus, a pod.). Pískovny, které v okolí akát neměly, se vyvíjely směrem k suchým trávníkům s roztroušenými dřevinami. Nutností je tedy odstraňování akátu nejen v okolí pískoven, ale i jiných, člověkem narušených, míst.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
