Rozsah a dopad odstřelu na tetřívka v severní Anglii

V severní Anglii čítá populace tetřívka obecného nějakých 1000 samců a je omezena hlavně na chráněná vřesoviště v oblasti Pennine hills. Právě zde působí North Pennines Black Grouse Recovery Project (NPBGRP), jehož záznamy o odstřelech tetřívka byly použity v této studii. Vedle toho se využilo i mysliveckých záznamů z National Gamebag Census (NGC) a výsledků telemetrického sledování, aby se zvážilo riziko vlivu odstřelů na populace tetřívků.
Zjistilo se, že procento odstřelených tetřívků rok od roku kolísá a to od 0,1 až něco přes 3 %. Průměr se držel ve všech případech něco nad 1 % populace (u telemetricky sledovaných jedinců to bylo 1,6 %). Jen 22 % odstřelů ale bylo úmyslných (v Anglii o lovu rozhoduje vlastník půdy, který může být k ochraně nějakého druhu maximálně motivován) a jednalo se pak většinou o kohoutky. Naopak slípky se častěji (68 %) stávaly obětí záměn, nejčastěji s bělokurem rousným, ale i jinými divokými hrabavými.
Tato nízká intenzita odstřelu neměla průkazný vliv na početnost populací v chráněných oblastech Pennine hills, kde je populace relativně početná, ale mimo toto území už ano. A jelikož právě samice, které jsou u tetřívka migrujícím pohlavím, se stávají obětí náhodných odstřelů, může to ovlivňovat jeho šíření po krajině a udržování méně početných populací. Navíc největší náhodný odstřel tetřívků byl zaznamenán v letech s největším odstřelem bělokura rousného. Problém je v tom, že dobrý rok pro bělokura nemusí být dobrým rokem pro tetřívka a naopak, což může v některých letech neblahé následky náhodného odstřelu jen násobit.