Rozdíly v mortalitě a reprodukčním úspěchu u divokých a komerčně chovaných koroptví v ČR

Koroptev polní je zástupcem hrabavých ptáků. Její počet v průběhu posledních 60 let rapidně klesá. Největší hrozbou pro koroptve je intenzifikace a mechanizace zemědělství a používání pesticidů. Jelikož většina hrabavých ptáků je oblíbeným úlovkem při honech, objevily se snahy o jejich umělé chování a vypouštění. V případě koroptve bylo vypouštění jedinců za účelem lovu prvotním důvodem, v současné době však spíše převládá snaha o zachování životaschopné populace. Reintrodukce komerčně odchovaných jedinců je oblíbenou metodou zvláště v oblastech, kde počty koroptví klesly pod hranici lokálního přežití druhu. Původ reintrodukovaných jedinců se zdá být klíčovým faktorem k úspěchu celého procesu. Koroptve odchované v zajetí postrádají spoustu vlastností jejich divokých kolegyň, jako je ostražitost, antipredační chování, schopnost vybrat si vhodný habitat či potravu, atd.
Studie byla provedena v typické české zemědělské krajině, kde bylo téměř 80% půdy obděláváno. Hejna koroptví byla odchytávána během zimy pomocí pastí umístěných u krmných míst. Koroptve pak byly drženy dva měsíce v zajetí. Tato tradiční metoda je používána více než sto let myslivci, kteří se tak snaží o menší ztráty zvířat v zimním období. Všechny komerčně odchované koroptve pocházely z jedné farmy, kde byla kuřata od čtyř týdnů chována v ohradě do následujícího jara. Celkově bylo sledováno 111 divoce žijících koroptví a 75 komerčně chovaných. Tato zvířata byla telemetrována třikrát denně od začátku až do konce hnízdní sezóny a později, kdy přestaly koroptve tvořit hejna, jednou týdně.
Byl nalezen signifikantní rozdíl mezi přežíváním divokých a uměle chovaných koroptví (80 dní oproti 14,5 dne). Komerčně odchovaní samci pak přežívali mnohem méně než samice. Reprodukční úspěch těchto koroptví byl pravděpodobně ovlivněn jejich nízkým přežíváním, přesto, žádnému z těchto zvířat se nepodařilo odchovat snůšku. Uměle odchovaní samci měli velký problém se sehnáním partnerky z řad divokých koroptví, uměle odchované samice pak dávali větší přednost samcům z divoké populace. Celkem patnáct párů bylo utvořeno pouze ptáky z farmy, ale ani jeden pár nepřežil do konce reprodukční sezóny. Když už se samicím z farmy podařilo (se samcem s volné přírody) rozmnožit, byly jejich snůšky více parazitované vejci bažanta obecného (Phasianus colchicus). Ostatně, samy tyto samice byly do konce hnízdní sezóny zpredovány. Rozdíl ve způsobu predace (dravcem či savčím predátorem) mezi uměle odchovanými a volně žijícími koroptvemi nebyl nalezen.
Z výsledků vyplývá, že vypouštění koroptví chovaných v zajetí je vysoce neefektivní způsob zvyšování populace koroptví. Tuto metodu je možné použít jako poslední možnost v místech, kde populace koroptví poklesla natolik, že již není schopna přežít. Zároveň vypouštění těchto koroptví může mít negativní dopad na divoké koroptve, jelikož tato zvířata bez přirozených instinktů na sebe logicky upoutávají pozornost predátorů, kteří tak mohou více ohrozit i volně žijící koroptve. Snahy o opětovné navýšení počtu koroptví by se tedy měly spíše soustředit na změny ve struktuře krajiny a snížením používání pesticidů a těžké zemědělské techniky.