Riziko vymírání je i odrazem historie populací – případ rosničky zelené
Dokumentace a ochrana genetické diverzity populací, která podmiňuje jejich dlouhodobé přežití, se staly jedním z hlavních témat ochranářské biologie. Dokumentované případy ztráty genetické diverzity u ubývajících populací jsou obvykle připisovány faktorům spojeným s tlakem lidské aktivity na přirozené prostředí druhů, jako je zemědělské využívání nebo industrializace krajiny, popřípadě jsou spojovány s globálními změnami klimatu. Na druhou stranu na vliv historie populaci ve větších časových měřítkách se obvykle zapomíná a jejich vliv bývá v takových studiích přehlížen. Přitom oscilace klimatu ve čtvrtohorách měly velmi výrazný vliv na změny areálu rozšíření většiny druhů a většina z nich prošla během teplotních minim (a smrštění areálu do glaciálních refugií) efektem hrdla láhve (při zúžení populace dochází k poklesu genetické diverzity a posílení významu genetického driftu). Mezinárodní kolektiv genetiků a biologů se rozhodl prozkoumat možný vliv přirozených historických příčin v období pozdních čtvrtohor na ubývání početnosti populací rosničky zelené (Hyla arborea) ve velké části jejího areálu rozšíření.
- U celkem 779 jedinců rosniček bylo sekvencováno 17 autosomálních mikrosatelitů, dva mitochondriální a jeden jaderný gen (bohužel bez vzorku z České republiky).
- Vysoká genetická variabilita byla zjištěna na Balkánském poloostrově, přičemž prostorová struktura je zřetelně formována posledními zaledněními.
- Na Balkáně přežila rosnička zelená poslední ledovou dobu ve třech glaciálních refugiích. Dvě z nich jsou i v současnosti geograficky omezeny na Balkánský poloostrov, třetí expandovala na sever a západ, přičemž cestou ztratila většinu původní genetické diverzity.
- Tento výsledek podporuje ideu Balkánu jako hlavního evropského centra biodiverzity.
- Distribuce genetické diverzity rosničky zelené v Evropě skutečně v hrubých rysech odráží situaci ohrožení druhu v jednotlivých částech areálu a dokládá tak fakt, že příčinou úbytku nemusí být antropogenní vlivy jako jediný faktor, jejich interakce s evoluční historií lokálních populací ale může zvyšovat riziko jejich ohrožení.
- Fylogeografické modely přinášejí důležitou informaci k úplnému porozumění rizika lokálních vymírání a měly by být důležitou součástí ochranářských strategií.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
