Review: Celosvětové vymírání hmyzích druhů

 

Motýli Lepidoptera: V roce 2001 byla poprvé v 21. století veřejně deklarována drastická změny v biologické rozmanitosti motýlů (Flandry, Belgie), včetně vymření 19 (ze 64) původních druhů od roku 1834. Podobný trend byl potvrzen v Nizozemí, kdy místní populace Lasiommata megera a Gonepteryx rhamni jsou nyní ohroženy a dva další druhy (Aglais io a Thymelicus lineola) jsou zranitelné. Paralelně byla mezi lety 1980 a 2000 zaznamenána změna rozsahu rozšíření 733 druhů denních můr: celkový pokles byl pozorován u 85% druhů, u 38% z nich došlo k úbytku > 75% (tj. kriticky ohrožené), 34% je považováno za ohrožené a 15% zranitelné. Podobné nálezy pocházejí ze Španělska, Finska či např. Švédska. Komplexní zpráva o stavu 576 druhů motýlů v Evropě zjistila, že 71 druhů bylo v průběhu 25 let ohroženo a jejich počty klesly. K největšímu poklesu došlo u druhů specializovaných na travní biotopy (19% druhů), mokřady a rašeliniště (15%) a lesy (14%) v důsledku přeměny stanovišť na zemědělskou půdu a díky intenzivním zemědělským postupům, kdy např. hnojiva a pesticidy negativně ovlivňují 80% druhů. Nedávná studie 435 druhů evropských motýlů ukázala, že populace 19% druhů klesají, a to zejména ve středomořských a východoevropských zemích, kde ohroženo je 8,5% druhů a tři jsou ohroženy kriticky, tj. Pieris brassicae wollastoni, Triphysa phryne a Pseudochazara cingovskii. Belgie a Nizozemsko jsou evropské země s nejvyšší ztrátou biologické rozmanitosti motýlů (19 a 17 vyhynutí na úrovni jednotlivých zemí), zatímco Dánsko a Spojené království ztrátu rozmanitosti motýlů nejnižší (4 vyhynulé druhy). Jeden druh (Aricia hyacinthus) je považován za vyhynulý na celém evropském kontinentu.

Podobný trend byl hlášen i u 337 druhů můr po celé Anglii v letech 1968 až 2003: během 35ti let  vykazovalo 222 druhů klesající počty populací, s průměrným 10ti letým poklesem početnosti populace o 12%. Poklesy byly větší na jihu země (17%) ve srovnání se severem (5%) (Conrad et al., 2006), což souvisí se stupněm intenzifikace zemědělství na jihu země. Značné poklesy byly zaznamenány u Macaria wauaria (77% pokles), Graphiphora augur a Dasypolia templi (> 45% každý), které jsou nyní zahrnuty do Červeného seznamu ohrožených druhů. Pokles počtu M. wauaria a Eulithis mellinata byl pravděpodobně způsoben užíváním insekticidů na jejich hostitelské rostliny (tj. rybíz).

 

Blanokřídlí Hymenoptera: větší studie o 60 druzích a poddruzích čmeláků ve střední Evropě zjistila, že za posledních 136 let se početnost 48 druhů snížila, přičemž 30% z nich je považováno za ohrožené a čtyři z nich zanikly. K většině vyhynutí došlo ve druhé polovině 20. století, což se časově shoduje s expanzí zemědělství. Podobný pokles počtu druhů čmeláků byl pozorován i v Dánsku, Anglii či ve Švédsku, kdy došlo k ohrožení především těch druhů (Bombus humillis, B. ruderatus a B. subterraneus), které se specializují na pícniny a další luštěniny, jež se tradičně používají pro střídání na poli jako zdroj dusíku a které jsou nahrazovány chemickými hnojivy. K poklesu počtu čmeláků nedochází jen v Evropě, polovina ze 14 druhů čmeláků sledovaných v jižním Ontariu v Kanadě v letech 1971 až 2006 klesala, tři rostly (B. bimaculatus, B. impatients a B. rufocintus), zatímco další tři nebyly v tomto období vůbec zaznamenány: B. affinis, B. pensylvanicus a B. terricola. Vyšší tolerance vůči pesticidům by mohla vysvětlit expanzi tří nejhojnějších druhů na úkor citlivějších druhů, které prakticky z oblasti zmizely. V zatím poslední studii byly analyzovány historické záznamy 16 druhů čmeláků ve východním USA (New Hampshire) v letech 1866–2015. Devět druhů početně klesá, včetně pěti, které jsou v současné době ohroženy: B. ashtoni, B. fernaldae, B. rufocintus, B. pensylvanicus a B. sandersoni. Jeden druh, B. terricola, byl nalezen pouze ve vysokých nadmořských výškách, což naznačuje, že současný trend globálního oteplování omezuje jeho původní rozšíření. Vzhledem k tomu, že čmeláci obecně upřednostňují chladná stanoviště, je možné, že populace čmeláků v Evropě a v Severní Americe jsou nepříznivě ovlivněny globálním oteplováním. 

Specializace na určitý druh potravy i habitatu provází také divoké včely. Po roce 1980 bylo pozorováno početní snížení u 52% druhů divokých včel v Británii a 67% v Nizozemsku, zatímco zvýšení počtu bylo pozorováno pouze u 10% druhů v Británii a 4% v Nizozemí. Ubývající druhy jsou ve všech případech biotopoví a potravní specialisté, mezi nimiž byly nejvíce ovlivněny osamělé včely. Kromě toho v obou zemích klesá druh rostlin, který je závislý pouze na opylování včelami. Vzhledem k tomu, že v Británii zabírá zemědělství 70% využívané půdy, může kauzální vztah mezi úbytkem druhů a způsobem hospodaření zahrnovat několik faktorů (např. používání chemických hnojiv a pesticidů), ovšem výsledkem je vyhynutí 23 druhů volně žijících Hymenoptera, včetně kdysi běžných druhů. V USA je situace podobná, výzkum probíhající v letech 1970–1972 našel 140 druhů včel, což znamená o 32% méně ve srovnání s historickými záznamy ze stejného místa o 75 let dříve. Počty divokých včel v letech 2008 až 2013 klesaly téměř ve čtvrtině USA a to zejména v oblastech, kde se výrazně zvýšila produkce obilí - především kukuřice pro výrobu biopaliv. 

Ani kolonie včel medonosných (Apis mellifera L.) nevykazují vzrůstající počty - v současné době dvě třetiny amerických včelařů každoročně ztrácí asi 40% svých včelstev, zatímco v Evropě je hlášeno 30% ročních ztrát, v Jižní Africe 29% a 3–13% v Číně u A. mellifera a A. cerana. Zatímco parazité a nemoci se zdají být nejviditelnější příčinou ztrát, syntetické pesticidy ovlivňují včelstva již od svého zavedení na trh. Nová generace systémových insekticidů, zejména neonikotinoidů a fipronilu, narušuje imunitní systém včel, takže se stávají náchylnější k infekcím přenášeným roztoči Varroa a náchylnější k úmrtí při infekci virovými nebo jinými patogeny. Neonikotinoidní a nitrofilní insekticidy také snižují vyhledávací schopnosti pracujících včel a narušují reprodukční výkonnost královen a trubců, čímž se zhoršuje dlouhodobá životaschopnost celých kolonií.

 

Dvoukřídlí Diptera: pestřenky (Syrphidae) jsou důležitými opylovači a klíčovými přirozenými nepřáteli zemědělských škůdců jako jsou např. mšice. Doposud jediná dlouhodobá studie zjistila paralelní snížení biodiverzity pestřenek v Nizozemí a v Anglii, kdy migrující druhy jsou na tom lépe, což naznačuje, že mobilita je důležitá vlastnost pro přežití.  

 

Brouci Coleoptera: studie na 419 druzích po celém Nizozemí, Belgii, Lucembursku a Dánsku zjistila, že 34% střevlíkovitých (Carabidae) mezi lety 1950 a 1980 početně kleslo, s více než 50% xerofilními druhy rodů Amara, Harpalus a Cymindis. Na Novém Zélandu je pak například ohroženo 12 druhů velkých střevlíkovitých brouků (Carabidae) a dalších 36 druhů početně klesá, což dohromady tvoří asi 8% všech známých druhů v této zemi. Podíl ohrožených Carabidae (asi 4%) je dvakrát vyšší než u jiných místních brouků, snad proto, že se jedná o velké suchozemské druhy náchylné k predaci. 

Pro Českou republiku jsou dále k dispozici systematické záznamy počtů a rozšíření slunéčkovitých (Coccinellidae).  U 13 sledovaných druhů se od roku 1976 abundance snížila, zatímco u 7 se zvýšila, včetně H. axyridis. Zemědělská intenzifikace je pravděpodobně hlavní hybnou silou změn v populacích Coccinellidae, které žijí v obilných polích a v bylinných porostech, zatímco rozmanitost a abundance Coccinellidae ve stromových biotopech zůstala stabilní. V Británii byly analyzovány záznamy devíti druhů berušek a z nich pět druhů upadalo, dva zůstaly stabilní a dva se rozšiřovaly - H. variegata a H. axyridis.

Významné snížení abundance bylo zaznamenáno i u Scarabaeinae, kdy analýza jejich výskytu a rozšíření ve Španělsku během 20. století ukázala, že od  roku 1950 relativní hojnost devíti druhů klesla z 28% na 7% a oblast jejich rozšíření se také změnšila. V Itálii ukázala analýza 11 druhů brouků Scarabaeinae 31% snížení výskytu i rozšíření u devíti druhů. Zajímavé je, že jejich počty v první polovině století stoupaly a poté na národní úrovni poklesly o 23%. Pokles koreluje s místním omezením pastvin: přeměna 43% pastvin na lesy a změna způsobu chovu hospodářských zvířat z volně žijících na ustájená zvířata (trus již tedy nebyl k dispozici pro brouky). V Evropě pak způsobila těžba dřeva a zemědělská expanze ztráty původních lesů, což ohrožuje přežití 56 druhů saproxylických brouků (třetina z nich je endemických). Nejohroženější druhy jsou ve středomořských regionech a dva endemické druhy, Glaphyra bassetti a Propomacrus cypriacus, jsou nyní považovány za kriticky ohrožené.

 

Polokřídlí Hemiptera: k dispozici je pouze jedna studie Auchenorrhyncha, provedena v chráněných travnatých oblastech Německa. Jedná se o typický fytofágní hmyz otevřených oblastí, který představuje velkou část biomasy hmyzu v travních porostech Evropy. Celková druhová bohatost se nezměnila, druhové složení se však změnilo značně. Počty čtrnácti druhů klesaly (většinou specialisté) a devíti dalších rostly (většinou generalisté), zatímco jeden druh (Zyginidia scutellaris), charakteristický pro kyselé travní porosty, se stal dominantním. Kromě toho se průměrná četnost v průběhu 47 let snížila o 66% (ze 679 na 231 jedinců na místě).

 

Rovnokřídlí Orthoptera: k dispozici je opět pouze jediná dlouhodobá studie o Orthoptera, která byla provedena na stejných německých lokalitách jako výše uvedená studie o Auchenorrhyncha. Rozmanitost Orthoptera v chráněných travních porostech se nezměnila  a změny v druhovém složení byly malé. Jedinou významnou změnou byl prudký pokles Myrmeleotettix maculatus a zvýšení dvou druhů typických pro otevřené lesy a křoviny (Tettigonia viridissima, Phaneroptera falcata).

 

Vážky Odonata: výsledky nedávných průzkumů v Kalifornii a Nevadě byly porovnány s historickými záznamy z let 1914 až 1915. Výskyt 52 druhů Anisoptera a Zygoptera klesl, zatímco u 29 druhů se zvýšil. Dva druhy, generalisté a odolné vůči znečištění, které nebyly v letech 1914–1915 zaznamenány, výrazně rozšířily své rozšíření a staly se běžnými zejména v městských oblastech. V Evropě, na Balkánském poloostrově, je v současné době kriticky ohroženo 15% ze 138 vyskytujících se druhů Odonata. Počty čtvrtiny všech druhů mají klesající tendence, hlavními příčinami jsou eutrofizace vod a odklonění říčních toků kvůli zavlažování. Klesající trend ve výskytu druhů řádu Odonata byl zaznamenám i ve Finsku či Japonsku, ze 155 druhů řádu Odonata zaznamenaných v Jihoafrické republice je 13 výrazně klesajících a čtyři zaniklé.

 

Pošvatky Plecoptera: procento druhů Plecoptera ohrožených vyhynutím se pohybuje od 50% ve Švýcarsku do 13–16% ve středomořských zemích jako je Španělsko a Itálie, kde je mnoho druhů endemických. Až 63% z 516 evropských druhů Plecoptera je náchylných ke změně klimatu, zejména endemické druhy ve vysokých horách (Alpy, Pyreneje etc.). Ve Švýcarsku došlo ke ztrátě poloviny druhů Plecoptera ve vodních tocích v průmyslových a zemědělských oblastech ve 40. až 80. letech 20. století a totéž se stalo v dalších evropských zemích a v USA, kde celý řád Plecoptera lze nyní v nížinách považovat za ohrožený.

 

Jepice Ephemeroptera: v nejobsáhlejší kontrolní analýze Ephemeroptera v České republice bylo uznáno 107 druhů. Z nich čtyři vyhynuly, sedm je kriticky ohroženo, sedm je ohroženo, šestnáct je zranitelných a čtrnáct téměř ohrožených - celkový pokles místních druhů Ephemeroptera je 43%. Biodiverzita se však mírně zvýšila ve středních a horních tocích, což naznačuje možné zotavení vzhledem k podstatnému snížení znečištění vody po roce 1989.