Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) v Evropě aneb jak se psovitá šelma stane úspěšným invazním druhem

Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) v Evropě aneb jak se psovitá šelma stane úspěšným invazním druhem

Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) je rychle se šířící invazní druh, který během 60 let od své introdukce kolonizoval přes 1,4mil km2 Evropy a na mnoha místech se stal nejpočetnějším středně velkým predátorem. Hlavními důvody úspěchu druhu jsou vynikající migrační schopnosti, schopnost přizpůsobit se rozličným druhům prostředí, omnivorie a potravní oportunismus, vysoká reprodukční kapacita a hibernace. Je potřeba, aby se další výzkum soustředil na vliv jeho predace nativních druhů - především ptáků. Zásadní je však vzhledem k jeho roli, jakožto vektoru rozličných nemocí a parazitů, projít a upravit stávající opatření kontroly nákaz - především vakcinace proti vzteklině, ale nelze podcenit ani nasazení antihelmintik.

Využitelné výstupy: 
  • V Evropě žije 44 druhů invazních savců, z nichž 33 je plně aklimatizováno, jako např. norek americký (Mustela vison), mýval severní (Procyon lotor) či psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides)
  • Psík mývalovitý je druh původem z Dálného Východu, obvykle se rozlišuje na 6 poddruhů s domovskými areály v Číně, Korei a Japonsku. Nám nejvzdálenějším poddruhem je N. p. albus původem z ostrova Hokkaidó. Po Evropě se šířící N. p. ussuriensis, který je původní na jihovýchodě Sibiře, odkud byl Rusy postupně introdukován do západního předhůří Uralu.
  • Úspěch druhu je dán vysokým počtem introdukcí, ke kterým došlo (mezi lety 1922 - 1955 např. v Zakavkazí (20. léta), v tehdejším Leningradu (souč. Petrohrad), Novgorodu, Kaliningradu (pol. 30. let), v Moldávii (přelom 40. a 50.let), v Estonsku (50. léta), podél Karelské šíje na poloostrově Kola v Bělorusku).
  • Tato místa tvořila základny pro bleskovou invazi do Evropy. Odtamtud rozšířil svůj areál na jih Švédska a většinu Finska v první polovině 20. století, přes většinu evropské části Ruska, střední Evropu, Balkán v druhé půli 20. století po sever Itálie v roce 2005. Mršina jednoho zvířete byla roku 2008 nalezena též na jihu Španělska.
  • druh prošel Evropou rychlostí až 300 km/rok
  • za tento úspěch může:
    • celková biotopová přizpůsobivost druhu
    • pravá omnivorie (základem jsou drobní obratlovci, na podzim bobule, v zimě tvoří až 76 % potravy mršiny)
    • zimní hibernace (jakožto jediní psovití - přechod místních populace ve Finsku do hibernace podmiňují teploty nižší než -10 °C, sněhovou pokrývku přesahující 35 cm a délku dne pod 7 hodin.)
    • vysoká reprodukční kapacita (8-10 mláďat, pohlavní zralost v 10 měsících, nepřežívají 5 let)
  • chybí podrobnější informace o vlivu na místní druhy
    • studie o predaci ptáků si protiřečí
    • lov obojživelníků – mohou ohrozit fragmentované populace
    • kompetice s ostatními predátory
    • kompetice s jezevcem - psík preferuje otevřené habitaty s hustým podrostem a jezevec naopak habitaty uzavřené bez podrostu; v případě nouze ale oba druhy vyhledávají stejný habitat. Psíci nezřídka vyhledávají jezevčí hrady.
  • vektor chorob a parazitů
    • významný přenašeč vztekliny podrývající efektivitu orálních vakcín, které špatně fungují proti dvěma přenašečům
    • u asijských populacích byla zjištěna přítomnost virů SARS, H5N1 a psinky.
    • přenašeč člověku nebezpečných helmitů - tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) a hlístice Trichinella spp. (trichinelóza)
Zdroj: 
Kauhala K., Kowalczyk R. (2011): Invasion of the racoon dog Nyctereutes procyonoides in Europe: History of colonization, reasons behind its succes, and threats to native fauna. Current Zoology 57 (5): 584-598
Zadal: 
Zuzana Blažková