Pšeničná pole jako ekologické pasti
Jako reakce na stále se zvyšující poptávku potravin pro rostoucí lidskou populaci vznikají stále větší monokulturní plochy různých plodin, na nichž dokáže dlouhodobě přežívat jen málo druhů živočichů. Jednou z metod, jak úbytek biodiverzity omezit, je začleňování přirozených a polopřirozených ploch mezi tyto zemědělsky využívané pozemky („Wildlife Friendly Agriculture“). Ač se to zdá být na první pohled dobře myšlenou aktivitou, publikace izraelských biologů ukazuje na možné skryté nebezpečí takového řešení. Tito vědci sledovali pohybovou aktivitu hmyzožravých scinků Trachylepis vittata právě mezi takovými polopřirozenými plochami a okolními poli s pšenicí.
- Výskyt scinků byl zaznamenáván do padacích pastí čtyřikrát před, jednou bezprostředně a jednou týden po sklizni.
- Před sklizní byl zjištěn intenzivní pohyb jedinců ve směru z polopřirozených ploch do polí s pšenicí, opačným směrem se ale pohybovalo jen minimum jedinců.
- Více migrovali jedinci v lepší tělesné kondici, není to tedy následek nucené migrace slabších jedinců z nasycených populací, ale pšeničná pole pravděpodobně představují minimálně v určitou část roku kvalitnější biotop než polopřirozená území.
- Na pšeničných polích byla v období brzkého jara skutečně zjištěna vyšší početnost kořisti (především členovců).
- Okamžitě po sklizni ale populace na pšeničných polích klesá na nulu, stejně jako migrace z okolí.
- Výsledky výzkumu jednoznačně poukazují na riziko tohoto uspořádání, v němž pšeničné pole funguje jako ekologická past pro jedince z okolí.
- V Evropě dosud podobné pozorování nebylo publikováno, ale vzhledem k přítomnosti ekologicky podobných druhů (především ještěrek) a podmínek je možné očekávat podobný výsledek.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.