Propojení vědy a politiky v ochranářské biologii

Stále více se ukazuje význam politického rozhodování na přírodní ekosystémy a biodiverzitu. Vědecké závěry jsou bezcenné, pokud nejsou proměněny v efektivní politiku. Limity ochranářské praxe nespočívají v nedostatku poznatků, pokroku je třeba zejména v politické a ekonomické oblasti.
Politický proces má mnoho hráčů a je třeba přijmout fakt, že vědci jej nejsou schopni významně ovlivňovat. Je tedy třeba změnit způsob, jakým jej ovlivňují. Není možné stát stranou s argumentem objektivity a nutnosti absence hodnotových soudů, hodnoty jsou vždy přítomny. Je prokázáno, že je možné zachovat důvěru veřejnosti a veřejné správy a zároveň zaujmout jasné stanovisko vyjadřující určité hodnoty, samozřejmě při zachování objektivního testování hypotéz. Za druhé je nutné, aby vědci pochopili, jak politické procesy fungují. Důležité je načasování. Věda musí do jisté míry předvídat, co budou politické procesy vyžadovat, a když jsou potřeba, mít připravené informace.
Vědci by si měli uvědomovat tyto aspekty procesu tvorby politik:

  • Obvykle neexistují institucionální struktury, které by byly schopny integrovat ekonomické, environmentální a politické zájmy – celková koordinace chybí;
  • Nikdo není odpovědný, jednotliví lidé v procesu mají na starosti kousky problému;
  • Tvůrci politik dostávají mnoho informací a mnoho požadavků, co by mělo být realizováno, často protichůdných;
  • Tvůrci politik nemají rádi problémy a nemají rádi překvapení;
  • Získávání podkladů pro tvůrce politik je obvykle nedokonalé a neorganizované;
  • Informace pro tvůrce politik obvykle nejsou k dispozici, když jsou potřeba, popřípadě v použitelné podobě;
  • Vědci obvykle chtějí poskytovat informace o tom, co je zajímá, než co by bylo potřeba;
  • Odkládání akce je obvykle zdůvodňováno právě nedostatkem informací („potřebujeme více studií“);
  • Tvůrci politik řeší obvykle aktuální problémy s krátkodobými řešeními a naopak odkládají stranou dlouhodobé problémy s dlouhodobými řešeními;
  • Tvůrci politik obvykle dělají to, co je dobré pro jejich kariéru a pro instituci, ne to, co je dobré pro dlouhodobé společné zájmy.
Využitelné výstupy: 

Pro efektivní ovlivňování politického procesu autoři článku vědcům doporučují (1) zaměřit se na problém, nikoliv na určitou vědeckou disciplínu (issue-driven science x discipline-driven science); (2) zahrnout širší zdroje informací (od lidí, jejichž zájmů se problém týká, lidí s historickými zkušenostmi, lidí, kteří politiku a její zavádění ovlivňují); a (3) rozumět politickému procesu a pracovat v jeho rámci.
Současní vědci čelí velké (a nepříjemné) změně paradigmatu, jak dělat svou práci a jak interagovat s tvůrci politik, paradigmatu nazvaného „postnormální věda“. Ta je charakteristická nutností přijmout pragmatismus a pluralitu (zdrojů, přístupů), nejistotu (a zakomponovat ji do procesu tvorby politik), zaměřit se spíše na kvalitu dat než na jejich komplexnost, využívat komplexní, holistický, globální dlouhodobý a kontextuální přístup, přijmout dynamiku, proces, nerovnováhu, heterogenitu a diskontinuitu a konečně, zahrnout i sociální kontext problému.
Řešení ochranářských problémů nemůže přinést jen čistá věda – nesmí být izolováno od dalších aspektů, jako je sociologie, etika, politická strategie. Nezbytné je přeložit vědecké poznatky do politik a do správních postupů a předpisů.

Zdroj: 
Meffe G.K., Viederman S. 1995: Combining science and policy in conservation biology. Wildlife Society Bulletin 23: 327-332.
Zadal: 
Lenka Vokasová