Představuje sekundární salinizace riziko pro obojživelníky?
Sladkovodní biotopy jsou výrazně ohroženy člověkem způsobenou sekundární salinizací. Jednou ze skupin živočichů, kteří jsou k vyšším hodnotám salinity obvykle velmi senzitivní, jsou obojživelníci. V našich podmínkách může být typickým příkladem vlivu rostoucí salinity na početnost obojživelníků situace, kdy se tradiční rozmnožovací vodní nádrž nachází podél silniční komunikace, která je v zimě ošetřována solením. Obvyklá hodnota salinity sladkovodních biotopů je pouze několik miligramů na litr vody, v některých specifických případech daných topografií, geologií nebo zeměpisnou polohou může dosahovat 0,5g NaCl/l, což je asi 0,1 % hodnoty mořské vody. Při antropogenním zasolení ale hodnoty dosahují 0,5–10 g NaCl/l (tedy přibližně 30 % hodnoty mořské vody). Skupina italských vědců zkoumala schopnost larev dvou druhů ropuch – ropuchy obecné (Bufo bufo) a ropuchy baleárské (Bufo balearicus) – odolávat zvýšeným koncentracím salinity. Oba druhy nebyly schopné obývat prostředí se zvýšenou salinitou.
- Sledována byla schopnost přežití, rychlost larválního růstu a metamorfóza larev v koncentracích soli odpovídajících 5%, 10%, 15%, 20%, 25%, 30% a 35% mořské vody.
- U ropuchy baleárské byla úmrtnost stoprocentní při koncentracích nad 20 %, u ropuchy obecné už nad 15 % koncentrace mořské vody.
- Už při koncentracích nad 5 % je ale u ropuchy obecné zjevný negativní vliv na rychlost růstu a velikost při metamorfóze.
- Ropucha baleárská je rezistentní do koncentrace 20 % bez zjevného vlivu na larvální vývoj, už od 15 % ale metamorfují larvy později a v menší velikosti.
- Rostoucí koncentrace soli má morfologicky pozorovatelný vliv na strukturu žaber – roste množství produkovaného slizu, odděluje se vnější vrstva buněk, mění se povrchový epitel a dochází k degeneraci buněk.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
