Predátoři a parazitoidi slunéčka východního (Harmonia axyridis) - v původních areálech i nově osídlených oblastech
Autoři předkládané studie se zabývají mapováním druhů, které dokážou limitovat početnost populace invazivního slunéčka východního (H. axyridis) – jde tedy především o predátory a parazitoidy. Srovnávají data v původních i nově osídlených areálech, analyzují efektivnost těchto nepřátel, diskutují původní i nově adaptované druhy a zvažují, kterým směrem by se měly ubírat další výzkumy. Dále autoři provedli metaanalýzu 21 studií o druzích Dinocampus coccinellae a Phalacrotophora spp. a data využili k dalšímu srovnání.
Slunéčko východní (H. axyridis) se coby invazní druh v posledních 30 letech velmi rychle šíří na území několika kontinentů. V současnosti jej nalezneme v plošně rozsáhlých oblastech Severní i Jižní Ameriky, a Evropy, méně početně též v Africe. Začíná se objevovat i v některých částech západní Asie a Nového Zélandu.
V nových areálech se početnost H. axyridis velice rychle zvyšuje a ohrožuje původní druhy hmyzu, především další druhy slunéček. Invazivní slunéčko též způsobuje škody na vinicích a zahrádkách a může narušovat i zdraví a komfort některých osob. Zároveň však dokáže efektivně likvidovat některé škůdce, např. mšice.
Dostupná data ukazují, že se mnoho predátorů slunéčku H.axyridis vyhýbá. Důvodem je pestrá škála chemických, mechanických i mikrobiologických typů obrany, jimiž tento brouk disponuje. Jako kořist jej akceptují pouze velmi generalističtí predátoři a i ti loví tato slunéčka pouze příležitostně.
Parazitoidy zase odrazuje imunitní reakce organismu slunéčka a nedostatečná výživnost těla tohoto druhu pro rozvoj parazitoida. Zmíněné mechanismy pravděpodobně odrazují většinu parazitoidů slunéček (obecně), nikoliv však mouchy rodu Phalacrotophora. V případě těchto much se jedná o idiobiontní parazity, dokážou proto obejít imunitní reakci hostitele.
V paleoakrtidě (původní areály slunéčka H. axyridis v Asii i Evropě) je tento typ parasitismu (Phalacrotophora vůči H. axyridis) poměrně častý.
Úspěšnost invazních slunéček je v literatuře často spojována s nedostatečnou eliminací ze strany přirozených nepřátel (případně jejich absencí). O této skutečnosti v teoretické rovině pojednává „Enemy Release Hypothesis“ („ERH“ - hypotéza úniku před nepřáteli), tedy model, který tvrdí, že druh v nově kolonizovaném území není tolik ohrožen potencionálními nepříteli, neboť dosud nejsou být na jeho přítomnost zvyklí či adaptovaní. Početnost nepůvodního druhu proto v nově osídlených územích rychle vzrůstá.
Zatímco jednoznačné důkazy pro ERH u invazivní populace slunéček chybí, bylo zaznamenáno několik případů získání nových parazitoidů (v Evropě, Severní a Jižní Americe). Autoři se domnívají, že model ERH nelze vyloučit jako možný mechanismus přispívající k šíření slunéček na nových územích v prvotních momentech invaze, nicméně adaptační schopnost parazitoidů může umožnit vytváření nových vazeb, které mohou předchozí efekt kompenzovat.
V každém případě budou zapotřebí další výzkumy pro vysvětlení dopadu podobných interakcí na početnost populací H. axyridis.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
