Přechod přes dálnice – studie na nornících rudých a myšicích lesních v České republice
Silnice a dálnice představují jeden z nejdůležitějších dopadů lidské činnosti na přirozenou strukturu krajiny. Takováto fragmentace habitatu zabraňuje volnému pohybu živočichů, což způsobuje omezení toku genů mezi populacemi. Tato studie zkoumala vliv dvouproudé a čtyřproudé dálnice na dva naše typické zástupce hlodavčí fauny- norníka rudého (Myodes glareolus) a myšici lesní (Apodemus flavicollis). Někteří jedinci byli přeneseni na druhou stranu silnice a bylo sledováno, zdali jsou schopni dostat se zpátky na místo svého původního výskytu. Studie se prováděla na čtyřech místech v České republice. Bylo zjištěno, že úzké komunikace netvořily pro tyto druhy bariéru, ačkoli norník rudý přebíhal pouze v případě, že byl přemístěn na druhou stranu silnice. Široká dálnice naopak přebíhání hlodavců úplně zabránila. V místech, kde se vyskytuje široká dopravní komunikace, lze tedy očekávat izolaci a rozdrobení populací drobných savců.
Jedním z největších dopadů lidské činnosti na přirozenou strukturu krajiny představují různé dopravní komunikace (jako jsou silnice, dálnice, ale i železnice). Vytvoření rozvětvené sítě dopravní infrastruktury zvýšilo fragmentaci habitatu a tím izolovanost jednotlivých skupin populace. Ta může ještě narůstat v okamžiku, kdy jsou do praxe zavedena opatření proti kolizím zvířat s automobily (např. důkladné oplocení). Ovšem i v případě, že jednotlivé úseky oploceny nejsou, vstupují zvířata na komunikace jen velmi neochotně. To je zřejmě způsobeno povrchem silnic, silničními příkopy či otevřeným prostorem (= riziko být spatřen predátorem). Mnoho studií již prokázalo, že přítomnost pozemních komunikací zabraňuje volnému pohybu živočichů z různých taxonomických skupin. Tento bariérový efekt se s hustotou dopravy, šířkou silnice/dálnice a citlivostí zvířat ke hluku prohlubuje.
Studie byla provedena na čtyřech místech v České republice, tři místa byla zvolena na D1 a jedno na okresní silnici v Hluboké nad Vltavou. Na každém místě bylo položeno 100 živochytných pastí, chycená zvířata byla individuálně označena, zvážena, bylo zjištěno pohlaví, přibližný věk a reprodukční status. Všechna zvířata byla vypouštěna na tom samém místě, kde byla odchycena. Na jednom úseku byla pochytaná zvířata přenesena na druhou stranu, aby mohla být zjištěna ochota přebíhat přes silnici zpět do svého teritoria. Celkově se podařilo v létě a na podzim nachytat 996 zvířat, 61% z nich bylo znovu odchyceno minimálně ještě jednou. Nejvíce chytané druhy byly myšice lesní a norník rudý (z více než 90% v létě, respektive více než 70% na podzim). Celkově bylo odchyceno 178 jedinců norníka rudého, 60% z tohoto počtu se následně podařilo znovu odchytit. Myšic bylo odchyceno 581 a 62% bylo minimálně jednou znovu odchyceno. Ačkoli jsou oba druhy velmi aktivní, ze všech znovu odchycených jedinců ani jedno zvíře nepřeběhlo dálnici a pouze čtyři myšice přeběhly okresní silnici v Hluboké nad Vltavou. Na druhou stranu silnice bylo v dalším experimentu záměrně přeneseno 27 norníků a 67 myšic. Na svou původní stranu se vrátilo 52% myšic a 33,5% norníků. Více byli chytáni samci.
Z výsledků vyplývá, že menší silnice není úplnou překážkou v pohybu zvířat, ačkoli zvířata přecházejí pouze v případě, že jsou k tomu „donucena“. Samy od sebe přešly silnici pouze čtyři myšice, norník žádný. Naopak, dálnice (širší než 70m) působí pro pohyb živočichů jako kompletní a nepřekonatelná bariéra. To zabraňuje volnému toku genů mezi populacemi, které mohou být ohroženy příbuzenským křížením a vyhynutím.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
