Ochrana obojživelníků

V současnosti žije v České republice 21 druhů obojživelníků. Míru ohrožení jednotlivých druhů obojživelníků u nás nejlépe odráží Červený seznam obojživelníků a plazů České republiky (Zavadil & Moravec 2003), který je sestaven na základě více méně aktuálního odborného a ochranářského poznání, nicméně není právně závazný. Legislativa, resp. zařazení druhů do příslušných kategorií vyhlášky č. 395/1992 Sb. aktuální míru ohrožení naopak příliš nereflektuje, protože odpovídá poznatkům doby svého vzniku.  Vyhláška č. 395/1992 Sb. nebyla za více než 20let od svého vzniku zásadněji aktualizována – pouze v roce 2006 byly mezi zvláště chráněné rostliny a živočichy vyhláškou č. 175/2006 Sb. doplněny druhy uvedené v Příloze č. IV Směrnice 92/43/EHS „o stanovištích“, které dosud nebyly v České republice zvláště chráněny. Zatímco v červeném seznamu České republiky bychom nalezli v různém stupni ohrožení všech 21 druhů našich obojživelníků, vyhláška obsahuje pouze 19 druhů. Mezi zvláště chráněné druhy není zařazen skokan hnědý a čolek dunajský, jenž je, společně s čolkem dravým, považován za nejohroženější zástupce naší batrachofauny. Obecně mezi nejzranitelnější taxony obojživelníků náleží výše uvedení čolci, dále čolek velký, čolek obecný a čolek horský. Z žab je “na čele“ ropucha krátkonohá, česká populace kuňky žlutobřiché, skokan ostronosý, kuňka obecná, skokan krátkonohý, následováni v mírném odstupu ropuchou zelenou, skokanem hnědým a blatnicí skvrnitou. Ropucha krátkonohá je v současnosti jediným zástupcem obojživelníků navrženým pro záchranný program Koncepcí záchranných programů a programů péče zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin v České republice (AOPK ČR, 2013). O něco lépe je na tom skokan zelený a moravskoslezské populace kuňky žlutobřiché, dále pak rosnička zelená, skokan štíhlý, mlok skvrnitý a ropucha obecná. Zřejmě nejméně ohroženým druhem je (dle vyhlášky kriticky ohrožený) skokan skřehotavý, jehož denzita se zvyšuje zejména díky jeho odolnosti vůči negativním vlivům (Zavadil, 2011). Naopak je ve vyhlášce podhodnocen stav ohroženíu zmíněného čolka dunajského, skokana krátkonohého, skokana hnědého a obou kuněk.Navzdory své legislativní ochraně obojživelníci v ČR obecně spíše ubývají, což souvisí s celkovou zranitelností obojživelníků danou zejména jejich vazbou jak na vodní prostředí(u jednotlivých druhů často navíc pouze na určitou sukcesní fázi vodní plochy), tak terestrický biotop, jehož význam a ochrana bývají často podceňovány. Pokles však také ukazuje na špatné či nedostatečné využívání legislativních nástrojů v praktické ochraně obojživelníků – níže je proto uveden přehled legislativy, která s ochranou obojživelníků přímo souvisí nebo k jejich ochraně může přispívat.Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění (dále jen „ZOPK“) Zákon č. 114/1992 Sb. představuje základní předpis v oblasti ochrany přírody a krajiny a jeho účelem (viz § 1) je mj. přispět k ochraně rozmanitostí forem života, tedy biodiverzity na jejích jednotlivých úrovních (na úrovni ekosystémů, druhů a z části, byť to ZOPK příliš nepokrývá, i na úrovni genetické variability). ZOPK řeší ochranu na úrovni populací (obecná ochrana druhů) a jedinců (zvláštní druhová ochrana) a zároveň i jejich biotopů (kromě druhové ochrany i prostřednictvím obecné a zvláštní územní ochrany). Vzhledem k tomu, že základem ochrany obojživelníků je především ochrana jejich biotopů, jak vodních tak i terestrických (jejichž význam, jak bylo již zmíněno bývá často nedoceněn, mj. s ohledem na omezené znalosti bionomie jednotlivých druhů a jejich výskytu v prostředí mimo období rozmnožování), je právě i územní ochrana velmi významná.Územní ochrana obecnáZákladními nástroji obecné územní ochrany jsou dle ZOPK územní systémy ekologické stability (ÚSES) a významné krajinné prvky (VKP). V obou případech tyto nástroje často poskytují ochranu územím s vodním prostředím i navazujícím terestrickým biotopům. V případě ÚSES je podle § 4 odst. 1 ZOPK jeho ochrana (ochrana jeho funkcí) povinností všech dotčených vlastníků a uživatelů pozemků. V praxi však chybí jasnější vymezení, co tato povinnost zahrnuje a jak může a má být naplňována. ÚSES se však významně uplatňuje v rámci územního plánování (je podkladem pro územní plán a v rámci něj je schvalován) a tak zajišťuje ochranu potřebných ploch před jejich nevhodným využitím (zástavbou).      Obdobný problém existuje i v případě VKP (chybí specifikace určitého „základního“ stavu,na základě kterého by bylo možné hodnotit, zda nedochází k poškození VKP a nejasný je i pojem ekologicko-stabilizační funkce) – nicméně celkově je nástroj VKP mnohem konkrétnější. ZOPK přímo mezi VKP zahrnuje rybníky, rašeliniště, vodní toky, jezera, údolní nivy a všechny lesy, tedy značnou část biotopů životně důležitých pro existenci obojživelníků. Další území (části krajiny), které jsou ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné, lze vyhlásit jako tzv. registrované VKP. Všechny VKP jsou podle § 4 odst. 2 ZOPK chráněny před ničením a poškozováním a lze je využívat (hospodářsky apod.) pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. V případě rybníků se za poškození nebo oslabení ekologicko-stabilizační funkce mohou považovat znaky nadměrné a příp. nevhodně složené rybí obsádky, tedy nízká průhlednost (v letních měsících pod 60 cm), nepřítomnost hrubého a středního zooplanktonu, nepřítomnost larev obojživelníků v období reprodukce, zároveň nízká druhová rozmanitost a rozsah natantní, submerzní a emerzní vegetace, které jednoznačně indikují nevyvážený stav rybničního ekosystému. Ve vztahu k obojživelníkům lze zásahy jako plošná rychloobnova luk v nivě (která navíc bývá spojena s použitím biocidu), hospodaření s minimální heterogenitou prostředí (monokultury stejnověkých smrčin na neodpovídajících stanovištích), odstraňování úkrytů, vlhkých míst, tůní, mrtvého dřeva a světlin v porostech považovat také za aktivity snižující ekologicko-stabilizační funkci. Veškeré činnosti, které by mohly vést k jejich ohrožení nebo oslabení stabilizační funkce je možné realizovat jen na základě souhlasu (tím je myšleno kladné závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu nebo správní rozhodnutí). Příslušnými orgány státní správy jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností, resp. ve zvláště chráněných územích orgán příslušný dle jeho kategorie, tedy KÚ, Správa CHKO či NP – viz dále (institut ochrany VKP se však v ZCHÚ uplatní, pouze pokud není zajištěna přísnější ochrana prostřednictvím ustanovení zvláštní územní ochrany). Specifická úprava platí v případě VKP, které se nachází v evropsky významné lokalitě (EVL) - zde je kompetentním orgánem ochrany přírody krajský úřad (resp. na území CHKO či NP příslušná Správa).Zvláštní územní ochranaJako zvláště chráněná území („ZCHÚ“) uvádí ZOPK národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Součástí naší legislativy je rovněž ochrana území v souladu se směrnicemi Evropské unie - tedy ochrana území zařazených do soustavy Natura 2000. V rámci soustavy Natura 2000 je v souladu se Směrnicí 92/43/EHS vymezena řada tzv. evropsky významných lokalit určených k ochraně obojživelníků (mezi druhy, pro něž je podle uvedené směrnice, nezbytné vymezit takové lokality patří kuňka obecná a žlutobřichá a dál čolek velký, dravý, dunajský, karpatský a hranatý). Obojživelníci a jejich biotopy jsou také chráněny prostřednictvím ZCHÚ a to buď přímo jako konkrétní předměty ochrany (pro ochranu jednotlivých „fenoménů“ jsou vymezovány přírodní památky či národní přírodní památky) nebo v rámci ochrany celého ekosystému (v NP, NPR či PR).ZCHÚ- Platí režim ochrany, dle vyhlášené kategorie ZCHÚ a případných bližších podmínek ochrany (§ 16, 26, 29, 34, § 35 odst. 2, § 36 odst. 2 ZOPK)- Opatření se navrhují v plánu péče pro zvláště chráněné území. Péče o biotopy obojživelníků by měla být obsahem plánů péče přímo, jsou-li předmětem ochrany nebo jsou součástí ekosystému a jejich ochrana je zohledněná v rámci celkového managementu. I v případě, že je předmět ochrany zcela jiného charakteru (např. geologický útvar), měl by být výskyt obojživelníků (resp. obecně zvláště chráněných druhů) v návrhu managementu zohledněn tak, aby nedošlo k porušení jejich ochrany.- Podle § 43 ZOPK povolují výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích podle§ 16, 26, 29, 34, § 35 odst. 2, § 36 odst. 2 příslušné orgány ochrany přírody a krajiny (krajské úřady, správy CHKO a NP). Výjimku lze povolit v případě, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo je v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. V jednotlivých, výjimečných případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, schvaluje povolení výjimky svým usnesením vláda. Činnosti, jako je manipulace s vodní hladinou, skladba rybí obsádky (velikost, druhové složení, věková struktura), použití krmiv na rybnících, látek závadných vodám, biocidů i organických hnojiv na rybnících a přilehlých terestrických biotopech jsou činnosti úzce související s ochranou obojživelníků a v ZCHÚ  zpravidla jde o činnosti zakázané, podléhající režimu výjimky (např. v 1.- 2. zóně CHKO je zakázáno použití intenzivní technologie aj. činností, které by mohli způsobit podstatné změny biologické rozmanitosti, specificky hnojení pozemků je zakázáno pouze v 1. zóně, obdobný a přísnější režim je u kategorie NP, NPR a PR, v případě NPP a PP je stanoveno, že hospodářské využívání vedoucí k poškození je zakázáno - viz § 35 odst. 2) a § 36 odst. 2) ZOPK).- Zásahy, veškeré záměry a hospodaření, které lze charakterizovat jako škodlivý zásah do přirozeného vývoje obojživelníků (jak v rámci vodního, tak terestrického biotopu) vyžadují i na území ZCHÚ druhovou výjimku (pro všech 19 ZCHD obojživelníků).Evropsky významné lokality („EVL“):EVL jsou chráněny dle § 45c odst. 2 ZOPK - využívají se pouze tak, aby nedošlo k závažnému nebo nevratnému poškození nebo ke zničení jejich předmětu ochrany a aby nebyla narušena jejich celistvost.- Vybrané EVL  jsou postupně vyhlašovány a chráněny formou ZCHÚ- Pro zachování nebo zlepšení dochovaného stavu předmětů ochrany v evropsky významných lokalitách zajišťuje Ministerstvo životního prostředí zpracování souhrnů doporučených opatření („SDO“). Při překryvu nebo vyhlášení ZCHÚ se SDO přebírají do plánů péče nebo s plány péče tvoří jeden dokument.- Posuzování vlivů dle § 45h a i ZOPK (koncepce nebo záměr, který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek) – v případě obojživelníků je podstatné opět posouzení jak z hlediska vodního tak terestrického biotopu (zachování úkrytů, zdrojů potravy aj.) a vyhodnocení vlivu záměru na celkový stav druhu v lokalitě i na zachování koherence soustavy Natura 2000.- Všichni obojživelníci, jež jsou předměty ochrany EVL, jsou zároveň ZCHD a platí tedy zákazy dle § 50 ZOPK- § 86  - náprava neoprávněných zásahů - lze aplikovat v případě prokázání poškození, zničení atp. ZCHÚ, EVL nebo jednotlivých ZCHD - § 90 odst. 15 ZOPK Orgán ochrany přírody je dotčeným orgánem v řízeních podle jiných předpisů (u rybničních EVL a ZCHÚ podle vodního zákona), v nichž mohou být dotčeny zájmy chráněné ZOPK-Obecná druhová ochranaV režimu obecné ochrany jsou chráněny celé populace, biotopy nebo ekosystémy, které by mohly být lidskou činností zničeny.§ 5 odst. 1 všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek je orgán ochrany přírody oprávněn rušivou činnost omezit stanovením závazných podmínek.Obecná ochrana spadá mezi kompetence obcí s rozšířenou působností, ale uplatňuje se i v případě zvláště chráněných druhů (viz § 77a odst. 55 písm. a) ZOPK) a příslušnými orgány jsou tedy v případě ZCHD také krajské úřady a Správy CHKO či NP.Obecná ochrana se (paradoxně) uplatní zejména u nejvíce ohrožených druhů, v případech, kdy by hrozilo jejich vyhubení nebo degenerace (např. zásadní snížení početnosti, narušení přirozené „komunikace“ populací atp.). U běžnějších druhů se pak uplatní ochrana stanovená na úrovni populací – nemělo by tedy dojít k zničení izolovaných populací a ekosystému, který obývají.V těchto případech může příslušný orgán omezit činnost, která by k tomu vedla a to buď správním rozhodnutím (v případech, kdy jde o škodlivou činnost konkrétního subjektu) nebo v případech, kdy jde o třeba drobné, ale v součtu významné zásahy jednotlivých (blíže neurčených, různých) osob, opatřením obecné povahy. Na rozdíl od většiny ostatních ustanovení ZOPK je obecná ochrana druhů „absolutní“ – nelze povolit vyhubení druhu či zničení populace a pro vzácnější druhy a izolované populace se tak jedná o poměrně silný, avšak málo využívaný nástroj.Zvláštní druhová ochrana Zvláštní ochrana stanovená v § 50 odst. 1 a 2 ZOPK platí pro všechny druhy obojživelníků ČR, kromě skokana hnědého. V případě čolka dunajského není legislativní ochrana jednoznačná, nicméně považuje se za chráněný jako poddruh čolka velkého, kterým v době vzniku vyhlášky byl a až nově se vyčlenil jako samostatný taxon, což nebylo v platné vyhlášce 395/1992 Sb. dosud reflektováno.Zvláštní druhová ochrana je zaměřena na ochranu každého jednotlivého jedince druhu (včetně všech vývojových stádií) - podle zmíněného § 50 ZOPK platí, že:1) Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop.(2) Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.V § 48 odst. 4 ZOPK je pak zakotvena ochrana také mrtvých jedinců, jejich částí nebo výrobek z nich (u nichž je patrné, že pocházejí z daného živočicha).Ochrana uvedená v § 50 odst. 1 ZOPK je naplňována prostřednictvím zákazů v odst. 2 – biotop obojživelníků (jak vodní tak terestrický) je tak kupříkladu chráněn prostřednictvím „základního“, obecně formulovaného zákazu škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje. Může se jednat např. o narušení vodního režimu, chemismu vody, vysazení predátorů a celkově změny prostředí, tvorba migračních bariér a další činnosti, které nepříznivě ovlivní jednotlivé jedince (a populaci jako celek). Jako příklady jsou uvedeny i konkrétní zakázané činnosti, jako je chytání, usmrcování atp. Chytat obojživelníky a obecně ZCHD tak nelze bez řádného povolení (viz dále) ani v případě, že se jedná o činnost obecně pro daný druh prospěšnou (chytání je přímo v ZOPK uvedeno jako příklad škodlivého zásahu). Jedinou výjimkou mohou být neplánované bezodkladné zásahy prováděné v zájmu živočichů (např. přesun jedinců z náhodně nalezené vysychající tůně), kdy se uplatní § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (podle něj se za přestupek nepovažuje konání směřované k odvrácení nebezpečí, jež hrozí zájmu chráněnému zákonem, tedy v tomto případě ZCHD, pokud jednáním nebyl způsoben závažnější následek než ten, který hrozil, a nebylo možné v dané situaci postupovat jinak).   Ze zákazu stanovených v § 50 odst. 2 lze dle § 56 povolit výjimku, konkrétně ZOPK uvádí, že:„Výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje orgán ochrany přírody.U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v § 56 odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.“ Zákon tedy exaktně popisuje možné důvody povolení výjimky a kompetentní orgány k povolování výjimek jsou krajské úřady pro kategorie „ohrožený“ a správy CHKO a NP pro kategorie „silně ohrožený“ a „kriticky ohrožený“ a újezdní úřady na území vojenských újezdů.Pokud je prokázáno poškození či zničení lze uložit nápravu dle § 86 ZOPK.Další související právní předpisy:Zákon č. 254/2001 o vodách (vodní zákon), v platném zněníZásadní je především vazba na vodní zákon – orgán ochrany přírody je v řízeních dotčeným orgánem k manipulaci i k chovu ryb, stejně jako v případě výjimky dle § 39 vodního zákona. K rozhodnutím může být nezbytné předchozí vydání stanoviska dle § 45i odst. 1, popř. výjimka dle § 43 (je-li vyhlášeno ZCHÚ), § 56 aj.- Pro vzdouvání a akumulaci vod (v rybníce) a pro chov ryb za účelem podnikání nezbytné povolení k nakládání s vodami - § 8 odst. 1 písm. a) bod 2 a 4, povolení kromě výjimek na dobu určitou a v povolení stanoveny podmínky např. rozsahu manipulace aj.;- Změna povolení k nakládání s vodami - § 12 - zájem ochrany přírody přímo jako důvod pro změnu povolení není uveden, ale § 12 odst. 3 písm. a) dává možnost změny z důvodu „dosažení cílů ochrany vod přijatých v plánu povodí“, tedy mj. cíle zajištění ochrany a zlepšování stavu povrchových a vodních ekosystémů dle § 24 odst. 4 písm. a) obecně i specificky ve vazbě na EVL (ZCHÚ) podle § 23a odst. 1 písm. c) -  je zde nezbytná provazba na plánování v oblasti vod (EVL a PO s vazbou na vodu jsou součástí Registru chráněných oblastí dle § 22 odst. 5 a Plány povodí, resp. oblastí povodí pro řeší potřebná opatření)    - Součástí povolení k nakládání s vodami pro chov ryb i stanovení podmínek pro použití závadných látek - § 9 odst. 8 v případě, že jsou rozhodnutím řešeny i nebezpečné a zvláště nebezpečné látky. Např. pro jakýkoli biocid, lze povolení vydat max. na 4 roky.- Manipulační řád - § 59 odst. 3 - schvalování a změny manipulačního řádu vodního díla. V případě zjištění nedostatků je možné iniciovat změnu s tím, že důvod pro změnu není vodním zákonem omezen.- Pro použití látek závadných vodám je nezbytná výjimka - § 39 odst. 7 - při rybničním hospodaření se uplatní písm. b) a c), tedy krmení ryb a zdravotní důvody; důvod povolení výjimky dle písm. e), tedy odstranění nežádoucí flóry nebo fauny (např. použití herbicidů k odstranění vegetace, použití insekticidu k potlačení konkurenčního zooplanktonu v plůdkových rybnících aj.) není dle vodního zákona aplikovatelný (v textu zákona uvedena pouze aplikace ve vodním toku). K výjimce dle § 39 v EVL je nezbytné vydání stanoviska dle § 45i a výjimky dle § 56 ZOPK  a příslušnými orgány jsou ORP pro závadné látky krajské úřady.Zákon č. 99/2004 o rybářství v platném znění- rybníkářství může být dle § 3 odst. 3 omezeno, jen pokud tak stanoví zvláštní zákon (ZOPK , vodní zákon)- povinnost vedení hospodářské evidence - § 3 odst. 4, kterou je možné v rámci součinnosti vyžádat od orgánu státní správy rybářství (např. při kontrole rybí obsádky)Zákon č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě v platném zněníAplikovatelné je v případě, že činnost nebyla povolena dle režimu  ZOPK- v praxi využitelné pro celorepublikově významné lokality (jak EVL, tak lokalit evropsky významných druhů na jiných místech), resp. lokality  u nichž zničení či poškození lze hodnotit jako dopad, který má závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování stavu druhu z hlediska ochrany.- možnost stanovení preventivních opatření v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy a nápravná opatření ke zmírnění dopadů ekologické újmy (včetně doplňkových a vyrovnávacích opatření)Zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči v platném znění- § 52b - při používání přípravků v územích chráněných podle zvláštního právního předpisu ( ZOPK- EVL, ZCHÚ) povinnost přijmout opatření k minimalizaci rizik aplikace přípravku pro životní prostředí, necílové organismy a biodiverzitu.Příloha:Přehled obojživelníků ČR, jejich ochrany a změn v systému a nomenklatuře obojživelníkůV roce 2006 vyšla publikace „The Amphibian Tree of Life“ (Frost et al., 2006) a změny, které autoři na základě genetických analýz provedli, se dotkly i České republiky. Došlo k přeskupení a k přejmenování řady druhů a současné odborné názvosloví tak do značné míry nekoresponduje s dřívějším pojetím uplatňovaným např. v rámci vyhlášky č. 395/1992 Sb. Ochrana druhu ale zůstává bez ohledu na rozdíl úředně platného jména a nového vědeckého jména - pouze se poněkud snížila transparentnost legislativní ochrany.