Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri) v povodí řeky Bělé, Vidnavky a Zlatého potoka
Jiří Křesina
CHKO Jeseník, Zlaté hory, Vidnava
2013
V rámci projektu Monitoring a celoplošné mapování EVD jako podklad pro dokončení návrhu
soustavy Natura 2000 v ČR, proběhlo na podzim v roce 2013 mapování areálu výskytu
zájmových druhů vranky obecné (Cottus gobio) a mihule potoční (Lampetra planeri) v povodí
horní a střední Moravy a v povodí Odry zaměřené na dílčí povodí Zlatého potoka, Bělé,
Vidnavky a Javornického potoka. Ichtyologický průzkum byl proveden organizací DAPHNE ČR
– Institut aplikované ekologie. V této práci jsou do skupiny ryby či ichtyofauny zahrnovány
také mihule. V zájmových dílčích povodích Odry bylo prozkoumáno celkem 21 profilů. Profily
byly vybírány na základě již existujících výskytových dat zájmových druhů, které jsou uvedeny
v nálezové databázi NDOP (stav k 1.8.2013) a na základě doporučení místních rybářů,
zejména hospodářů místních organizací.
Průzkum byl proveden klasickou metodou elektrolovu neseným motorovým agregátem
značky EFKO typ FEG 1500. Při elektrolovu byly dodrženy podmínky dle zákona o ochraně
přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. a zákona o rybářství č. 99/2004 Sb. Elektrolov probíhal vždy
pod vedením vedoucího lovné čety vlastnícího oprávnění k elektrolovu a specialistou na
ichtyologii (Jiří Křesina) a nejméně dvou pomocných členů lovné čety. Agregátem
s nastavenými parametry pro lokální podmínky byl proloven vždy jedenkrát 100m úsek
v předem stanoveném profilu řeky. Odlovené ryby byly soustředěny do průtočných haltýřů
umístěných v toku. Po ukončení průzkumu v zájmovém profilu byly ryby determinovány
změřeny a vráceny rovnoměrně zpět do toku. Při průzkumech bylo postupováno dle
Metodiky pro mapování populací vranky obecné a mihule potoční (Dušek J., Křesina J. 2012).
Viz mapa a tabulka výsledků v přílohách.
Při průzkumu byla zjištěna přítomnost celkem 4 zákonem chráněných druhů. Jedná se o tři zástupce ichtyofauny mihule potoční (Lampetra planeri), vranku pruhoploutvou (Cottus poecilopus), střevli potoční (Phoxinus phoxinus) a jednoho zástupce vodních bezobratlých raka říčního (Astacus astacus). V žádném zájmovém dílčím povodí v regionech Zlaté Hory, Jeseník a Javorník nebyla zjištěna přítomnost vranky obecné (Cottus gobio). V případě údajů o výskytu tohoto druhu v zájmovém povodí, které jsou uvedeny v databázi NDOP (stav k 1.8.2013) je jednoznačné, že zde při zaznamenávání výskytu vranky obecné (Cottus gobio) došlo k záměně s vrankou pruhoploutvou (Cottus poecilopus). Mihule potoční byla zjištěna celkem na 13 zkoumaných profilech v povodích Zlatého potoka, Bělé a Vidnavky. V povodí Javornického potoka a blízkých potocích nebyl při průzkumech potvrzen výskyt zákonem chráněných druhů, což ovšem nevylučuje jejich přítomnost.
Průzkum zcela nově prokázal výskyt mihule potoční (Lampetra planeri) v řece Bělé. Údaje o
výskytu toho druhu v tomto povodí byly pouze v úseku řeky Staříč pod obcí Lipová - Lázně.
V tomto posledním cenném zbytku přirozeného úseku toku s heterogenním korytem bez
významných regulací se vyskytuje poměrně početná a stabilní populace mihulí (byla zde
zjištěna i přítomnost raka říčního). Díky této populaci mihulí se mohou larvy šířit pasivním
driftem do nižších partií toku, až do řeky Bělé, kde byl druh také potvrzen. Jelikož se jedná o
zákonem chráněný druh a evropsky významný druh, mělo by být v zájmu orgánů ochrany
přírody vytvářet podmínky pro podporu tohoto druhu, zejména v řece Bělé, která byla
v minulosti nevhodně zregulována s absencí přírodě blízkých opatření. Necitlivé úpravy toku
by se měly vyhnout také jednotlivým přítokům, které může zákonem chráněný druh také
kolonizovat, pokud zde najde vhodné podmínky pro život.
Výskyt populace mihulí byl potvrzen také v povodí Zlatého potoka na Skřivánkovském
potoce. Zde se společně s mihulí vyskytuje další zákonem chráněný druh a to rak říční
(Astacus astacus). Úsek Skřívánkovského potoka s výskytem těchto zákonem chráněných
druhů je jedním z mála potoků s přírodním korytem a minimálně pozměněnou morfologií,
díky čemuž je hodnotným krajinotvorným prvkem tohoto území.
Populace mihulí byla potvrzena také v povodí Vidnavky a nově průzkum rozšířil areál jejího
výskytu až po obec Vápenná. Zde v poměrně významně zregulovaném korytě řeky Vidnavky
s minimální přítomností akumulací jemnozrnných sedimentů byla pod soutokem
s Vápenským potokem ulovena tohoroční larva mihule. Může se tedy jednat o okraj
samotného areálu, kde dochází ke tření dospělců, ovšem z důvodu četného výskytu
migračních bariér, lze usuzovat, že larva bude pocházet z výše se vyskytující přežívající
metapopulace. Tato populace se může vyskytovat i v některém z přítoků Vidnavky, s velkou
pravděpodobností ve Vápenském potoce, kde průzkum již nebyl proveden z důvodu malých
časových kapacit.
Závěrem je nutné upozornit na prokázanou přítomnost nejméně 2 zákonem chráněných
druhů a současně evropsky významných druhů a to mihule potoční (Lampetra planeri) a raka
říčního (Astacus astacus) v povodí Zlatého potoka, Bělé a Vidnavky. Z pohledu mihule je
předpokládatelné, že se populace bude vyskytovat díky pasivnímu driftu také v nižších
partiích toku a může je v případě zlepšení podmínek poměrně rychle kolonizovat. Stejně tak
lze uvažovat v případě raka říčního, který je při kolonizování toků mnohem méně limitovaný
migračními bariérami. Z tohoto důvodu by měly být veškeré zásahy do těchto partií
zájmových toků (zejména Vidnavky, Bělé, Staříče a Skřivánkovského p.) pod dohledem
orgánu ochrany přírody. Zásahy do přirozených úseků toků by měly být omezeny na
minimum či na přírodě blízká opatření. V úsecích s nutnou regulací je žádané realizovat
podpůrná opatření přírodě blízkého charakteru, která zpřístupní tyto partie toku pro
zájmové druhy a zajistí podmínky k přežití, případně jim poskytnou alespoň dočasné útočiště
při disperzi či migraci. Základním předpokladem je zabezpečit dostatečnou ochranu
zdrojovým životaschopným populacím a dále umožnit jejich šíření do okolí.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
