Revitalizace rašelinišť v Krušných horách

Cílem projektu bylo navržení optimálního systému přehrazení odvodňovacích kanálů tak, aby došlo k celkovému zvýšení hladiny podzemní vody, zastavení degradace narušených ploch a snížení odtoku z rašelinišť.
Z průběhu odvodňovacích kanálů, charakteru horninového prostředí, botanického průzkumu a hydrogeologických podmínek bylo vyvozeno, že ne všechny části vybraných oblastí jsou vhodné k revitalizaci. Na lokalitách byly proto vytipovány hodnotné prostory, ve kterých probíhala revitalizace prioritně.
V těchto lokalitách probíhala v odvodňovacích kanálech výstavba přehrážek, které mají být pouze dočasného charakteru (v horizontu následných několika desítek let se předpokládá jejich pozvolný rozpad) a jsou prostředkem usnadňujícím následné zanesení kanálů sedimenty a materiálem a zabraňují odplavení tohoto materiálu při vyšších stavech vody.
Typ a způsob provedení přehrážek a jejich rozmístění a optimální počet na dané lokalitě je dán intenzitou odvodnění a technickými parametry melioračních rýh (hloubka, šířka), dále pak stanovištními poměry (svažitost terénu, typ půdy resp. rašeliny) a zejména typem vegetace. Vegetace identifikuje typ rašeliniště a hladinu podzemní vody, které je nezbytné na daném úseku rýhy a v daném typu mokřadu dosáhnout. Metoda stanovení počtu a rozmístění přehrážek v odvodňovací rýze je založena na cílové hladině vody, která odpovídá podmínkám na přirozených nenarušených rašeliništích daného typu. Za cílovou hladinu je při technickém provedení považován maximální pokles hladiny vody pod čelem hrázky, který je ještě pro daný typ vegetace únosný.
Stavby přehrážek se vždy prováděly odshora směrem dolů po sklonu kanálu. K přehrazení odvodňovacích kanálů byly využity 2 typy dřevěných přehrážek:

• přehrážka jednoduchá - tento typ přehrážky byl použit na velmi malých odvodňovacích příkopech tj. do výšky cca 1,0 m a šířky do 2,5 m.
• přehrážka dvojitá - tento typ přehrážky byl použit na větších odvodňovacích příkopech tj. do výšky cca 1,5 m a šířky do 3,5 m.

U obou dvou typů byla použita převážně smrková kulatina, v menší míře i modřínová. Vlastní přehrážku tvoří několik na sobě položených kulatin, které jsou opřeny o zafixované dřevěné piloty a zapuštěny do svahu břehů.
Všechny typy přehrážek se dle možností umisťovaly pod minerální dno kanálu (cca 0,5 m do dna) a min. 0,6 m do břehů v terénu s relativně malým sklonem. Ve svažitých polohách a u velkých rýh se značným objemem vody zadržené hrází jsou tyto vzdálenosti ještě větší. Přesahy do břehů jsou provedeny tak, aby horní hrana hrázky byla zároveň s okolními břehy.
Dvojitá přehrážka je tvořena dvěma stěnami z kulatin, mezi které byl nasypán místní materiál (zemina, sedimenty, chvojí). Každá přehrážka byla z každé strany (zejména nátokové) důkladně zasypána místním materiálem. Pro lepší zachycení jemných částic byla každá stěna přehrážky potažena přírodní rozložitelnou geotextilií. U každé přehrážky byl vybudován přepad (šířka přepadu se pohybuje od 0,15 m do 0,5 m,  hloubka je 3 až 10 cm). Pro utlumení kinetické energie přepadající vody bylo vždy vybudováno vývařiště (kamenné nebo z kulatiny).
Součástí projektu byl i následný monitoring. Jednalo se především o kvartální sledování výšky hladiny podzemní vody ve vystrojených sondách. Dále byla sledovánazměna vegetační struktury a v neposlední řadě probíhá monitoring početního stavu populace tetřívka obecného.